Zdena Kolářová: Naše pizza

7. leden 2026

Rozhlasový sloupek

Jsem z generace, která vyrostla na jídlech české kuchyně, tedy vepřo knedlo zelo, svíčková a další kulinářské skvosty, které člověka po obědě uzemní tak, že se musí jít natáhnout, aby se znovu dostal do formy.

Když jsem kdysi objevila pizzu, byla jsem okouzlená její jednoduchostí a lehkostí.

Mimochodem – jedna z nejznámějších pizz, pizza Margherita, vznikla v Neapoli v roce 1889, když po sjednocení Itálie chtěli hospodští při návštěvě uctít královnu Margheritu a vytvořili pro ni stejnojmennou pizzu, jejíž ingredience jsou v italských národních barvách – červené, bílé a zelené.

Pizza se časem ujala nejen v Itálii, ale i ve světě, zejména v Americe, kde se stala součástí fastfoodového občerstvení. Tohle jednoduché řešení rychlého zahnání hladu se rozšířilo i u nás.

Občas pizzu objednám, když mám málo času na vaření nebo na ni dostanu chuť. Ale mám jeden problém. Když jsem před mnoha lety byla na dovolené v Itálii, asi jsem jedla něco jiného než v Čechách.

Tenkrát to byla křupavá pochoutka, ovoněná bazalkou a dalším kořením všech možných vůní. S orosenou skleničkou bílého vína to byla hotová mana.

Pizza po česku, alespoň takovou mám zkušenost, to je tvrdé těsto, upečené do černa, na něm hromady kečupu a vysušený salám se sýrem, který se od pusy táhne jako žvýkačka.

Nevím, co by říkala královna Margherita, kdyby na svou počest dostala takovou dobrotu. Možná, že by kuchaře dala setnout. Nebo by mu poradila, aby nazýval věci pravými jmény. Žádná pizza…. Pražená placka.

autor: Zdena Kolářová | zdroj: Český rozhlas