Zdena Kolářová: Chlebíčková mánie

Známý mlsoun chtěl svým zákazníkům dopřát rychlé občerstvení, které se „dá jíst jednou rukou,“ jak prý říkal.

Tak s tím si teda dovolím polemizovat. Ještě nikdy se mi nepodařilo sníst obložený chlebíček jednou rukou, protože pokaždé zachraňuji tu padající vajíčko, tu kolečka šunky. A to nemluvím o salátu, který mi pravidelně padá na sukni nebo na zem.

Navzdory těmto zkušenostem mají chlebíčky skoro všichni v oblibě a jejich poněkud labilní uspořádání přehlížejí.

Není divu. Lahodné vajíčko, ostrý a slaný salám, salát, v němž se všechny chutě spojují do okouzlujícího mixu, kyselá okurka, nasládlé kolečko rajčete, lanýžový sýr, slaná sardinka, která mořem lahody propluje s drzostí provokatérky, aby nakonec všechno to mlsné vlnkování spojila v obrovskou vlnu chuťového tsunami. To pak rádi oželíme i pocintaný volán sváteční halenky.

Přitažlivé je chlebíčky konzumovat, ale co teprve, až jednou připravíte chlebíčky pro návštěvu a ony se vám povedou. Ohromí vás závratný pocit pýchy nad vlastní vynalézavostí, koncentrovanou na tak malé ploše.

Podmínkou úspěšnosti je, že rádi jíte a máte alespoň trošku fantazie. Nápady se vám jen pohrnou. Což takhle dát jako podklad pomazánku z nivy s olivami nebo máslo se smaženým pórkem, sýr mascarpone s ořechy.

Říká se, že nejlépe je lidem u společného stolu a u dobrého jídla. Tam se nejlépe domluví. Škoda, že na světě není tak velký stůl, k němuž by se vešli všichni lidé. Hned bych pro ně udělala ty nejlepší chlebíčky, co dovedu.