Zdena Kolářová: Jak jsem se nestala rockerkou
To bylo tak… V jednom obchodě s cédéčky hrála z malého reproduktoru do ulice hudba. Byla to rocková balada. Melodie byla líbivá a něžná.
Rockové balady takové bývají, nebo tak aspoň působí, protože představa, že vyžilý rocker svými sedmdesátiletými artrotickými prsty, plnými umrlčích symbolů na prstenech, chroptí milostná vyznání, je ve své podstatě dráždivá a uchvacující.
To si koupím, rozhodla jsem se. „Chci to cédéčko, které teď hrajete.“ Na pokladním displeji se objevila částka 600 korun. No nazdar! Doma jsem si CD pustila a pochopila, že bylo tak drahé proto, že jeho součástí je i obrazový záznam koncertu světově proslulé kapely.
Když jsem stiskla na ovladači play, ozval se zvuk, který stěny mého bytu tak často neslyší. Něco jako kdyby mi z kuchyňské linky vypadlo všechno nádobí. Než se ozvala skladba, která mne v obchodě tak nadchla, vyslechla jsem pět opusů, u kterých se mi zdálo, že mají stejný rytmický základ, jen řev je jiný.
Ale čekání na baladu se vyplatilo. Líbila se mi stejně jako poprvé. Můj kamarád, který celoživotně tuhle hudbu poslouchá, byl albem nadšen, poučil mě, že tam jsou úžasné kytarové rify, podivil se, že je neumím ocenit, a jízlivě mi doporučil, abych si dál hrála své oblíbené kousky, z nichž kape sentiment, a dala pozor, aby mi ty slaďáky nezvedly hladinu cukru.
Byla to samozřejmě legrace, nakonec jsme se mírumilovně rozloučili. Možná také proto, že si v kapse odnášel darované cédéčko, které by si sám nekoupil. Rockerství má totiž i své limity. Třeba nízký důchod.
Související
-
Zdena Kolářová: Co to tu smrdí
Životem nás provází mnoho vjemů. Zvukové, optické a třeba hmatové. Já mám smůlu. Mám moc citlivý nos. Zpocenou košili nebo triko cítím na dálku.
-
Zdena Kolářová: Houbaření
Jsme národem houbařů a každý, kdo by nám chtěl na naši národní vášeň sáhnout, by se asi se zlou potázal. Houbařit totiž může každý bez velké specializace.
-
Zdena Kolářová: Sny
Když člověk mluví o svém snu, zpravidla má na mysli něco úžasného, po čem odjakživa toužil Tak třeba… Mít pořádný auto, takovýho jaguára, zasní se mladý muž.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
