Jan Štifter: Na jedno
V poloprázdné hospodě jsem si četl knížku Ernsta Hemingwaye o jeho životě v Paříži – o tom zmizelém světě, kdy stačilo trochu míň jíst a ještě míň se šatit, aby člověk dokázal vysedávat každý večer u vína a vyprávět si s přáteli.
Ta cesta do hostince znamenala ještě pro generaci našich dědů docela obyčejnou samozřejmost. Z kostela utíkaly ženské domů, aby navařily, a chlapi se potkali u piva, aby probrali všechno důležité. Městečka velikosti Trhových Svinů uživila před sto lety skoro třicítku šenků a různých náleven.
V té poloprázdné hospodě s Hemingwayem v ruce jsem přemýšlel o tom, že tenkrát na to každodenní víno nebo pivo ještě bylo, především ale na něj byla chuť.
Svět, který Hemingway vykresluje a na který jsme docela zapomněli, tvořili hlavně jednotlivci, živnostníci, řemeslníci, někdy umělci – ti, kteří den trávili pohrouženi do svých rukou a do svých myšlenek. Když bylo dílo hotové, vyrazili mezi lidi. Ucítit přítomnost, vyprávět si nebo jenom poslouchat.
Když na nás dnes mluví celí den kolegové v otevřených kancelářích, je o něco těžší vyhledávat odpoledne další společnost. Skoro nikdy nejsme sami. Myslím, že v tom je odpověď na poloprázdnou hospodu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
