Zdena Kolářová: Umělá inteligence

6. únor 2025

Rozhlasový sloupek

Když jsem slýchala, kam všude se hrne umělá inteligence, říkala jsem si, to se mě – naštěstí - už netýká. Pak jsem v televizní reportáži viděla předváděčku několika robotů.

Jeden dostal pokyn, aby odešel, jenže on se nějak spojil s těmi ostatním a průvod miniaturních postaviček se dal do pohybu také. Roztomilá podívaná, když člověk nemyslí na to, co by mohlo následovat a o čem psal už Karel Čapek.

Reakce oněch robotů prý vyvedla z míry i jejich strůjce. No tak potěš, jak se říká. Pak jsem potřebovala něco vyřídit ve své bance. A v telefonu se mi ozval, no, hádejte kdo? Muž počítač.

Vyzval mě, abych mu do elektronického ucha řekla, čeho si žádám. „Nerozuměl jsem vaší otázce,“ pravil trpělivě po vyslechnutí mé prosby. „Hele, přepni mě na nějakýho živáčka, jo?“ utrhla jsem se na něj.

Minutu mi něco vykládal a já s lítostí v duši zavzpomínala na kulaté dámy v důchodu, které kdysi přepojovaly hovory v centrálách ručně a sehnaly každého, koho jste potřebovali. Láteřila jsem do telefonu poměrně dost nezdvořile a dětinsky, když se ozvalo: „Je nám líto, že vám nemůžeme vyjít vstříc. Přepojuji vás na živého operátora.“

„No, eště aby tak byl mrtvej,“ stačila jsem ještě přiblble zahudrovat do telefonu. Ozval se něžný hlásek slečny, s níž jsem svůj problém vyřešila během pár minut. Ale připadala jsem si jako zajíc v brázdě, jemuž je v patách roj myslivců s puškami. Utíká a ví, že bude uloven.

autor: Zdena Kolářová | zdroj: Český rozhlas