Martina Adlerová: Křeslo pro hosta
Ti dříve narození si možná vzpomenou, že kdysi existoval televizní pořad zvaný Křeslo pro hosta. A tak mě napadlo: Kdyby to šlo zařídit, jakého hosta bych si pozvala, a na co bych se ho zeptala?
Tak předně: Určitě bych chtěla mluvit s někým, kdo je tady odpovědný za ochranu životního prostředí. Vadí mi totiž, že se z podstaty jeho práce vytrácí to základní: totiž chránit životní prostředí. Ale asi bych byla zklamaná. Politici totiž mají jedno společné: mluví strašně dlouho, ale nic moc přitom neřeknou. Jejich cílem je otrávit posluchače natolik, aby přestali otravovat s otázkami.
Tak bych si radši popovídala s panem Jaromírem Nohavicou. Zeptala bych se, kdy a jak nejčastěji skládá, jestli ho to pořád baví, jak se mu tady žije, a jestli neví, jak je možné, že jeho písně tolik souznějí s mou duší.
A pak bych pozvala toho pána, co bydlel v naší chalupě dávno před námi, a tomu bych položila otázku, jestli se mu líbí, jak jsme se tady usadili, a jestli mu nevadí naše zvířátka.
Ze spisovatelů bych si vybrala paní Agátu Christie. A s ní Hercula Poirota a slečnu Marplovou. Stejně by bylo zajímavé vidět je takhle pohromadě. Co by asi jeden druhému řekli?
Ze sportovců bych určitě pozvala naši olympioničku Martinu Sáblíkovou. Vždycky mi připadala jako úžasná lidská bytost.
No a Křeslo pro hosta bych chtěla zakončit nějak vesele, tak bych jako poslední dva hosty pozvala své oblíbené herce, pány Kaisera a Lábuse. Uvařila bych jim čaj nebo nějakou dobrou polívku, a jen tak bychom kecali o životě a dělali u toho blbosti.
A koho byste pozvali vy?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
