Jiří Březina starší: Zapomenutá peněženka

2. duben 2024

Zapomínám odjakživa a věkem se to samozřejmě nelepší. Zapomínám klíče, brýle, mobil, nakoupit, někomu zavolat, někde být... Ten výčet by mohl být pěkně dlouhý.

Ke všemu ani nemohu říct, že bych se z toho poučil. Zapomenuté klíče udržím v hlavě pár dní a pak je nechám doma znovu. Trvale mě vyškolí jen opravdu silné zážitky, jako třeba jedna pracovní schůzka na Konopišti.

Vyrazil jsem na ní z Budějovic na poslední chvíli. Deset kilometrů před Benešovem na mě blikla kontrolka rezervy, ale tankováním už jsem se netroufl zdržovat. Nakonec rezerva je na padesát kilometrů, natankuju cestou zpátky, říkal jsem si.

Schůzka se konala v restauraci a probíhala v pohodě až do chvíle, kdy došlo na placení. Tehdy jsem zjistil, že jsem zapomněl peněženku v práci. Lidé, se kterými jsem jednal, za mě se shovívavým úsměvem zaplatili dvě limonády, rozloučili se, a já začal přemýšlet, jak překonat sto kilometrů s nádrží, ve které podle všeho zbýval benzín s bídou na polovic.

Mohl jsem si zavolat pomoc, ale to bych musel přiznat svou děravou hlavu. Rozhodl jsem se riskovat – pojedu, dokud to půjde, a zavolám, až se auto zastaví. Že k tomu dojde, o tom jsem nepochyboval. Suchý dojezd jsem hádal někde u Tábora. Aspoň ušetřím zachráncům cestu.

Vyjel jsem a každý ekolog by ze mě měl radost. Jel jsem nejvýš padesátkou, z kopců vyhazoval rychlost, na plyn šlapal, jako kdyby pod ním bylo plato vajec a brzda pro mě byla tabu. Smutně jsem míjel rozsvícené pumpy, oranžové světýlko vyčítavě svítilo a ručička paliva se neúprosně sunula k nule.

Ale pořád jsem jel. Pohřebním tempem jsem překonal hranici kraje, pak okresní hranici a nakonec jsem byl od Budějovic tak blízko, že už bych došel pěšky. A auto nepochopitelně pořád jelo. Výrobce auta měl nejspíš velkou slabost pro sklerotiky.

Dojel jsem až do práce a s peněženkou pak i k pumpě. Moje oddechnutí bylo určitě slyšet až na Konopišti.

Od té doby peněženku nezapomínám.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.