Jiří Březina starší: Zapomenutá peněženka
Zapomínám odjakživa a věkem se to samozřejmě nelepší. Zapomínám klíče, brýle, mobil, nakoupit, někomu zavolat, někde být... Ten výčet by mohl být pěkně dlouhý.
Ke všemu ani nemohu říct, že bych se z toho poučil. Zapomenuté klíče udržím v hlavě pár dní a pak je nechám doma znovu. Trvale mě vyškolí jen opravdu silné zážitky, jako třeba jedna pracovní schůzka na Konopišti.
Vyrazil jsem na ní z Budějovic na poslední chvíli. Deset kilometrů před Benešovem na mě blikla kontrolka rezervy, ale tankováním už jsem se netroufl zdržovat. Nakonec rezerva je na padesát kilometrů, natankuju cestou zpátky, říkal jsem si.
Schůzka se konala v restauraci a probíhala v pohodě až do chvíle, kdy došlo na placení. Tehdy jsem zjistil, že jsem zapomněl peněženku v práci. Lidé, se kterými jsem jednal, za mě se shovívavým úsměvem zaplatili dvě limonády, rozloučili se, a já začal přemýšlet, jak překonat sto kilometrů s nádrží, ve které podle všeho zbýval benzín s bídou na polovic.
Mohl jsem si zavolat pomoc, ale to bych musel přiznat svou děravou hlavu. Rozhodl jsem se riskovat – pojedu, dokud to půjde, a zavolám, až se auto zastaví. Že k tomu dojde, o tom jsem nepochyboval. Suchý dojezd jsem hádal někde u Tábora. Aspoň ušetřím zachráncům cestu.
Vyjel jsem a každý ekolog by ze mě měl radost. Jel jsem nejvýš padesátkou, z kopců vyhazoval rychlost, na plyn šlapal, jako kdyby pod ním bylo plato vajec a brzda pro mě byla tabu. Smutně jsem míjel rozsvícené pumpy, oranžové světýlko vyčítavě svítilo a ručička paliva se neúprosně sunula k nule.
Ale pořád jsem jel. Pohřebním tempem jsem překonal hranici kraje, pak okresní hranici a nakonec jsem byl od Budějovic tak blízko, že už bych došel pěšky. A auto nepochopitelně pořád jelo. Výrobce auta měl nejspíš velkou slabost pro sklerotiky.
Dojel jsem až do práce a s peněženkou pak i k pumpě. Moje oddechnutí bylo určitě slyšet až na Konopišti.
Od té doby peněženku nezapomínám.
Související
-
Jiří Březina starší: Den lesů
Někdy to vypadá, že už bude těžké přijít v přírodě na něco podstatného. Ve vesmíru samozřejmě ano, v mořských hlubinách určitě, ale co třeba v obyčejném lese za městem?
-
Jiří Březina starší: Lidský mozek
Mezi spoustou informací, které na mě chrlí internet, mi nad jednou zůstal rozum stát. Týkala se velikosti lidského mozku.
-
Jiří Březina starší: Psi za plotem
Každý pes má svou povahu, to vědí nejen chovatelé. A jak jsem vypozoroval, dobrým místem ke zkoumání psích povah je obyčejný plot. Za plotem je zahrada a také ten pes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
