Jiří Březina starší: Lidský mozek
Mezi spoustou informací, které na mě chrlí internet, mi nad jednou zůstal rozum stát. Týkala se velikosti lidského mozku. Zatímco během celého miliony let dlouhého vývoje náš mozek neustále rostl, někdy před třemi tisíci let se to zastavilo, a od té doby ho prý máme čím dál menší. Úbytek už dělá skoro 1,5 deci.
Tahle informace samozřejmě vyvolala rozruch, protože narušila obecné přesvědčení, že my lidé se ve všech parametrech stále zdokonalujeme, a velikost mozku v tom hraje důležitou roli.
Reakce na zprávu zahrnovaly především její popření. Podle jiných vědců se lidský mozek nezměnil 300 000 let a ta první parta prostě měřila špatně. Jistě elegantní způsob, jak se s problémem vyrovnat.
Další skupina badatelů přispěla tvrzením, že velikost mozku vlastně s rozumovými schopnostmi nijak nesouvisí. To mi přišlo zvláštní. Možná si vzpomenete na ilustrace z biologických učebnic, na kterých jde v zástupu řada živočichů s červeně vybarveným mozkem a člověk na konci té řady velikostí jasně vítězí. Dokud jsme považovali růst mozku za jistý, nikdo tu souvislost nezpochybňoval.
Pak někoho napadlo změřit objemy mozku mnoha žijících lidí současně s jejich IQ, z čehož vyšlo, že lidé s větším mozkem jsou na tom s inteligencí opravdu o trochu líp, i když nijak závratně. A je spousta výjimek. Například Einsteinův mozek prý nebyl velikostí ani průměrný. Ono asi nezáleží jen na objemu krabice, ale i na tom, co je v ní naskládáno.
Což ale nevysvětluje, proč by se náš mozek měl začít zmenšovat zrovna v době, kdy startoval největší rozvoj civilizace, vznikala první města a lidé začínali používat písmo? Že by život v přelidněné společnosti kladl na náš rozum menší nároky než předtím příroda?
Vědci mají nad čím bádat. Za sebe musím říct, že po prvním překvapení už o tom faktu nepochybuju. Viditelných důkazů smršťujících se mozků je všude kolem nás habaděj.
Související
-
Jiří Březina starší: Psi za plotem
Každý pes má svou povahu, to vědí nejen chovatelé. A jak jsem vypozoroval, dobrým místem ke zkoumání psích povah je obyčejný plot. Za plotem je zahrada a také ten pes.
-
Jiří Březina starší: Parkovací dostihy
Jestli jste jeli poslední dobou do budějovické nemocnice autem a museli tam být po ránu, nejspíš jste si všimli, že nemáte kde zaparkovat.
-
Jiří Březina starší: Za pecí
Když letošní zima aspoň pár dnů vypadala jako opravdová zima a mrzlo, jen praštělo, vzpomněl jsem si na pec. Měl jsem to štěstí vyrůstat v chalupě, která pec měla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
