Jiří Březina starší: Svědomí
Máte čisté svědomí? Těžko se odpovídá, aspoň nám, kteří nemáme ve Vatikánu přihlášku na svatořečení.
Představuju si svědomí jako malého policajta, který na nás číhá na životních křižovatkách a ukazuje správnou cestu. Někdy ty zakázané cesty vypadají lépe, jsou rovnější, lemované stromy, zpívají kolem nich ptáci a poletují motýli. Ale když po nich vykročíme, policajt svědomí nám začne bušit pendrekem do hlavy. Čemuž se říká výčitky svědomí.
Pokud jde o moje svědomí, nikoho jsem nezabil a únosy, násilí, krádeže, všechno samá voda. Ale co ty nevynesené odpadky, které už zvedají víko u koše? A co prázdné rámečky, do kterých jsem už dávno slíbil udělat fotky? O úklidu všeho druhu vůbec nemluvím. Monitor mi na stole ční z takové hromady nakupených krámů, že to připomíná scénu z katastrofického filmu, a ještě horší jsou ty hromady nesplněných slibů. S tím vším je čisté svědomí nedosažitelná představa.
Ve snaze udržet výčitky na únosné míře jsem si svoje svědomí rozdělil.
První sekci „A” mám vyhrazenou pro vraždy, loupeže a jiné velké lumpárny. Tahle část svědomí je u mě naštěstí čistá a většina lidí na tom musí být stejně, jinak by svět vypadal daleko hůř.
Pak mám ale sekci „B”, která eviduje prohřešky neúmyslné, nesplněné sliby, prošvihnuté termíny, zapomenuté odpovědi a jiné nesvědomité chování (ano, nesvědomité!). Přešlapy, kterými jsem sice nic zlého nemyslel, ale nakonec jsem jimi někoho zklamal. Přinejmenším sebe.
A tohle béčko u mě rozhodně prázdné není, materiál tam přibývá denně a moje zapomětlivost, na kterou je jinak spoleh, tady nefunguje. Dvacetileté prohřešky se tu na mě šklebí čerstvé a nažehlené, jako bych je spáchal včera.
Snažím se svému svědomí vysvětlit, že za to či ono fakt nemůžu a že se totéž stává i jiným. Ale marně. Moje svědomí mě zná a nenechá se oblbnout, takže každou argumentaci prohrávám a odcházím tlouct hlavou o velmi otlučenou zeď.
Možná vám to dvojí svědomí přijde jako zbytečný luxus a myslíte, že bych měl vystačit s jedním. Ale dvojí svědomí je přece pořád lepší, než vůbec žádné.
Související
-
Jiří Březina starší: Zapomenutá peněženka
Zapomínám odjakživa a věkem se to samozřejmě nelepší. Zapomínám klíče, brýle, mobil, nakoupit, někomu zavolat, někde být... Ten výčet by mohl být pěkně dlouhý.
-
Jiří Březina starší: Den lesů
Někdy to vypadá, že už bude těžké přijít v přírodě na něco podstatného. Ve vesmíru samozřejmě ano, v mořských hlubinách určitě, ale co třeba v obyčejném lese za městem?
-
Jiří Březina starší: Lidský mozek
Mezi spoustou informací, které na mě chrlí internet, mi nad jednou zůstal rozum stát. Týkala se velikosti lidského mozku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
