Ivan Mls: Chvála kalendáře

Zpravidla si už ovšem přesně nepamatuji, kam jsem uložil ten nový kalendář, který jsem včas už někdy v říjnu či v listopadu zakoupil.

Po kratším pátrání na místech obvyklých i neobvyklých ho pochopitelně najdu a jsem mile překvapen jeho podobou. Krátce po koupi jsem totiž zcela pustil z hlavy, jaké obrázkové motivy mě zaujaly. A tím jsem sám sobě připravil malé novoroční překvapení: ještě před pár okamžiky jsem si myslel, že se budeme každý týden dívat na nějaký obrázek od Josefa Lady a ejhle – já tentokrát zvolil historické fotky ze Šumavy. Jasně, takže Ladu jsme měli na kalendáři předloni.

Teď už zbývá jen jeden úkol – přepsat ze starého kalendáře do nového zásadní informace, které by měly být včas na očích, abychom snad něco nepropásli: Kdo a kdy z rodiny a známých má narozeniny a svátek, kdy jsou termíny splatnosti různých pojistek, kdy uhradit poplatek za odpad, do kdy mi platí dálniční známka, na kdy připadají dlouhodobě plánované termíny k zubaři či lékaři a jiné nezbytnosti, aby mohla rodina po celý rok úspěšně fungovat a na nic se nezapomnělo.

Tak teď si určitě řeknete: Hele, nežiješ ty nějak postaru? To nemáš v mobilu nějakou vhodnou aplikaci, to nemáš elektronický sdílený kalendář pro celou rodinu?

Ne že bych neměl, občas si nějakou upomínku do mobilu taky uložím, ale, jak se říká, co je psáno, to je dáno – prostě mám papírový kalendář raději. Je přehledný, neotravuje mě žádnými notifikacemi, nemusím se starat, jestli má dost nabitou baterii, dá se kdykoli aktualizovat i bez wifiny a dat, a už vůbec nehrozí, že by mi z něj někdo ukradl nějaké soubory nebo že bych ho někde zapomněl.

Má prostě své místo na poličce v kuchyni a z toho se ani nehne. A ještě se mi stará o pravidelný pohyb. Každý týden mu musím ručně obrátit jeden list.