Jiří Březina starší: Naše Šumava

24. květen 2024

Dlouhá léta, skoro celý můj dosavadní život, pro mě byla Šumava symbolem toho, čemu se říká pořádný les. Zdravé vzrostlé stromy, jejichž koruny mizely v nedohlednu, žádné pokroucené klacíčky, kterým se říká les někde tady v nížině.

Žádný pseudoles, který v padesáti letech rozvrátí vítr nebo sníh, a kůrovec a hniloba dokončí dílo zkázy. Na Šumavě se dalo vejít do lesa, jít celý den a nevidět suchý strom. Mnohé výhledy ukazovaly souvislé zelené moře, které se přelévalo přes neznatelné stužky cest a na obzoru bylo majestátně orámované nejvyššími pohraničními vrcholy. Zemský ráj to na pohled.

Přitom to zdaleka nebyly lesy původní. Skutečné nedotčené pralesy už na Šumavě dávno zmizely a až na nepatrné zbytky je tam další existence lesa výsledkem lidského záměru a péče. Téměř všechny šumavské lesy vznikly ze sazenic, byly těm původním vzdálené a vůbec nebyly ideální. Byly ohrožené mnoha škůdci, které bylo tehdy ještě dovoleno škůdci nazývat. Ale díky lidské péči přesto přežívaly a dávaly krajině i nám lidem to, co nám zdravý les může dát. A toho je daleko víc, než jen dřevo, houby a hezká kulisa pro nedělní výlet.

Protože lesy dotvářejí krajinu, mají vliv na počasí i na vodní režim a dávají přežít spoustě rostlin i živočichů. Což kupodivu platí i pro lesy uměle založené. Jestliže dnes hořekujeme, že se nám mění klima, chybí voda a pak její zase moc, že mizí ptáci a hmyz, měli bychom se podívat, v jakém stavu máme lesy.

Pravda je, že v bídném, a na Šumavě zvlášť. Lesy tam chátrají a mizí. Možná kvůli oteplování a možná i proto, že jsme se o ně přestali starat způsobem, který jim umožňoval přežít. Stromy umírají, zato přibývají cedulky, se kterými je daleko méně práce.

Jezdím tam pořád rád, ale mnohým místům už se kvůli vzpomínkám raději vyhnu.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související