Kateřina Bolechová: Vlasy
Aniž bychom si to uvědomovali, vlasy hrají v našich životech docela významnou roli. Někteří muži se hrozí plešatosti a jsou ochotni pro každý vlásek udělat cokoliv. Dobře to znám, můj otec z toho měl panickou hrůzu.
Možná někteří z nás porostu na hlavě přikládají až moc velkou váhu. Ale čemu se divíme, vždyť když se někomu narodí miminko, většinou se neptáme, jestli má všechny končetiny, je zdravé, nýbrž jestli má vlásky.
Jako by to bylo nejdůležitější. Můžeme říci, že vlasy mnoho z nás řeší celý život. Osobně jsem za svůj život vystřídala spoustu účesů i barev. Ofinu podle kastrolu, vlasy dlouhé, polodlouhé i krátké.
U krátkého účesu setrvávám již mnoho let. Vlastně to byla sázka. Vsadila jsem se sama se sebou. A bylo. A od té doby nakrátko. Vlasy nosím naježené a často vzbuzují pozornost. Mnozí se mě ptají, jak toho docílím, případně vtipkují, že jsem se něčeho lekla či jsem strčila prsty do zásuvky. Nebo hledají tu paní s chaosem na hlavě.
Jednu z nejvtipnějších hlášek směrem ke svému účesu jsem slyšela už před lety v sobotním trolejbuse. Jela jsem ráno do práce a kousek ode mne seděli dva mladíci, evidentně unaveni předešlou nocí. Vtom si všimli mých vlasů: „Je hele, koukni na tu paní, ta má vlasy. Ty jo, to vypadá, jako když spolkla pampelišku.“ Já to pak vyprávěla v práci a určitě je vám jasné, jak mi kolegyně začali říkat. No, samozřejmě, Pampeliška.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
