Kateřina Bolechová: Sen o Fiatu

24. únor 2023

Rozhlasový sloupek

Ve svém životě jsem vlastnila jen jedno jediné auto a ne jen tak ledajaké, bylo totiž putovní a v té době téměř veteránem, Fiat šestistovka z roku 1964.

Samozřejmě, že auta mění své majitele, ne každý vlastní nové. Já jsem k němu přišla celkem kuriózním způsobem.

Auto se točilo výhradně v našem tehdejším pracovním kolektivu a já jsem byla poslední majitelka. Od kolegyně jsem ho získala za raketu na squash a pět set korun. No, neberte to, takový výhodný obchod.

Ovšem zdání klame. I když prošlo generální opravou, teklo do něj, šíleně řvalo a neustále vařilo. Nakonec se to v plné kráse ukázalo, když jsme jely s kamarádkou směrem na Římov a cestou nám bouchnul chladič, navíc v kopci. Takže jsme tlačily.

Ovšem auto jsem měla ráda, nový červený lak a velikost naprosto vyhovující, ačkoliv parkování tohohle broučka pro mě bylo noční můrou. Vždycky jsem měla pocit, že parkuju minimálně náklaďák.

Stáří Fiata bylo nekompromisní a shánět náhradní díly býval husarský kousek. Nakonec bylo rozhodnuto, že se prodá, ale byl tu jeden zádrhel. Fiat neměl původní motor, a o výměně v dokumentaci ani čárka. Stále byl totiž napsaný na původního majitele a ten výměnu motoru nijak neřešil.

Takže z prodeje auta byl prodej na náhradní díly, jinak to nešlo. Vždycky jsem chtěla Fiata 600 a to se mi splnilo, a že to bylo občas peklo. Za kvalitu splněného snu vám nikdo neručí.

autor: Kateřina Bolechová | zdroj: Český rozhlas