Kateřina Bolechová: Sen o Fiatu
Ve svém životě jsem vlastnila jen jedno jediné auto a ne jen tak ledajaké, bylo totiž putovní a v té době téměř veteránem, Fiat šestistovka z roku 1964.
Samozřejmě, že auta mění své majitele, ne každý vlastní nové. Já jsem k němu přišla celkem kuriózním způsobem.
Auto se točilo výhradně v našem tehdejším pracovním kolektivu a já jsem byla poslední majitelka. Od kolegyně jsem ho získala za raketu na squash a pět set korun. No, neberte to, takový výhodný obchod.
Ovšem zdání klame. I když prošlo generální opravou, teklo do něj, šíleně řvalo a neustále vařilo. Nakonec se to v plné kráse ukázalo, když jsme jely s kamarádkou směrem na Římov a cestou nám bouchnul chladič, navíc v kopci. Takže jsme tlačily.
Ovšem auto jsem měla ráda, nový červený lak a velikost naprosto vyhovující, ačkoliv parkování tohohle broučka pro mě bylo noční můrou. Vždycky jsem měla pocit, že parkuju minimálně náklaďák.
Stáří Fiata bylo nekompromisní a shánět náhradní díly býval husarský kousek. Nakonec bylo rozhodnuto, že se prodá, ale byl tu jeden zádrhel. Fiat neměl původní motor, a o výměně v dokumentaci ani čárka. Stále byl totiž napsaný na původního majitele a ten výměnu motoru nijak neřešil.
Takže z prodeje auta byl prodej na náhradní díly, jinak to nešlo. Vždycky jsem chtěla Fiata 600 a to se mi splnilo, a že to bylo občas peklo. Za kvalitu splněného snu vám nikdo neručí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
