Kateřina Bolechová: Vinnetou a Sandokan

3. srpen 2022

Rozhlasový sloupek

Každá doba má své filmové idoly, jak by ne. K těm mým patřil rozhodně Vinnetou. Dokonce jsem kdysi napsala text, který začínal: „Byli jsme panelákoví Apačové, kteří proháněli své vysněné koně po betonových prériích.“

Jak snadné podlehnout. Byla jsem natolik opojena Vinnetouem, že ochota dát za jeho obrázek cokoliv, neznala mezí. Dokonce jsem přemluvila dědečka, aby mi po všech místech, kde jezdil, sháněl obrázky z filmových indiánek. A povedlo se, byly až z Brna.

Zašla jsem tak daleko, že jsem svůj stříbrný prstýnek s kominíčkem vyměnila za jakýsi ilustrovaný kus papíru, který jen vzdáleně připomínal portrét náčelníka Apačů Vinnetoua.

No, a úplným vrcholem bylo utracení veškerého kapesného za náboje na střelnici. Měli tam totiž na špejli krabičku se sirkami, na které byla nalepena maličká fotka Rudého gentlemana, okolo níž se třpytily střepy z vánoční ozdoby. Zkrátka a prostě, úlovek za všechny prachy.

Po letech přišel další idol, nebyl to nikdo menší než Malajský tygr Sandokan. Historie se opakuje. Koupila jsem tenkrát od kamarádky plakát Sandokana z časopisu Bravo, měla ho od tety z tehdejšího západního Německa.

Dala jsem za něj padesát korun a to byly už nějaké peníze. Celá šťastná jsem si ho nalepila do skříně. A chcete vědět, jak to bylo dál. Je tam dodnes, Tygr z Mompracemu.

autor: Kateřina Bolechová | zdroj: Český rozhlas