Kateřina Bolechová: Ta o psech

12. srpen 2022

Někdy se sama sebe ptám, jestli je pes skutečně tak věrný, nebo se jen nechal na rozdíl od kočky příliš domestikovat. Ať už je pravda jakákoliv, tihle chlupatí čtyřnožci jsou zkrátka plnohodnotní rodinní příslušníci a často jsou právě oni jediní, kteří při pohledu na vás projeví radost.

Pravověrní pejskaři se k sobě hlásí nejen na procházce v parku, ale i na internetu. Existuje mnoho blogů, které si píšou dokonce sami psi.

V dobách nedávných, kdy jsme nikam moc nemohli, jsem i já jedné takové stránce podlehla. Psal ji malý jorkšír. Jmenoval se Alf a prostřednictvím své tiskové štěkny vyprávěl neuvěřitelné příběhy, většinou hodně vtipné a mně to nesmírně pomáhalo.

Bohužel Alf byl nemocný a jednoho dne přišla smutná zpráva, že odešel za duhový most. Padl na mne ohromný smutek, kdo by kdy řekl, že ze skonu pejska, kterého jsem viděla jen na obrázku, budu totálně vyřízená.

A nebyla jsem sama, celá skupinka sledujících truchlila, nemluvě o Alfově paničce, kterou nazýval madam. Stala se však úžasná věc, jedna rodina, jejichž fenka čekala štěňata, nabídla madam, jak by řekl Alf, nového čtyřnohého přítele, a to prosím zadarmo. Přece jen solidarita ještě funguje.

Po čase se narodila štěňata a byl vybrán Alfův nástupce, jeho jméno je Edward, nedávno oslavil jeden rok a je to stejné kvítko, jako byl Alf, možná ještě větší. Však si ho Alf zpoza duhového mostu vyučil.

A já zase čtu a směju se příhodám jednoho jorkšíra. Mimochodem, víte, co se říká? Že jorkšír je diagnóza. A co říci nakonec, vypůjčím si jedno Alfovo moudro: „Užijte se, dokud se máte.“

autor: Kateřina Bolechová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související