Ivan Mls: Tencí a širocí

Tak mě napadlo, že se lidé o hubnutí baví rádi a často. Zvlášť, když můžou toho druhého v tomto směru nějak pochválit.

Na druhou stranu nabobtnalé fyzické rozměry už v mezilidských hovorech takovým hitem nejsou a taktně se o nich mlčí… Před nositeli kilogramů navíc zvlášť důrazně. Jsme přece slušní a taktní.

Takže jsem ještě neslyšel, že by někdo zájemcům zaníceně vyprávěl, jak důmyslně se vykrmil na svých sto třicet kilo – nebo se tím dokonce chlubil. A nikdo se také nezajímá o rady, jak získat fantastický tučný převislý pupek či zadek olbřímích rozměrů.

Zřejmě proto, že tohoto stavu lze docílit vlastní pílí a snahou, bez odborných rad a konzultací s experty. A navíc se dá tento stav těla docela dobře zamaskovat. Vizuálně nikoli, ale verbálně docela určitě. Stačí užít jen ta správná slova.

Když se kupříkladu dáma o jiné dámě ve společnosti vyjádří, že je silná, rozhodně to neznamená, že dotyčná unese v jedné ruce pytel cementu. Spíše se tím zvukomalebně opisuje rozměrný exteriér probírané osoby. Zní to mnohem lépe než tlustoprdka, voteklina, měchuřina, mašina či jiný expresivní výraz, na které je čeština tak bohatá.

Někde jsem četl, že nadváha a obezita u nás postihují více než 60 procent dospělé populace a obezitou trpí skoro každý pátý Čech. Takže všichni ti, kteří hubnou či už zhubli do plavek a jim podobní, jsou vlastně v naší společnosti menšinou... A kupodivu si na to, že jsou menšinou, vůbec nestěžují.