Jan Flaška: Zemětřesením k útulnosti
Když po dlouhé cestě dorazíme se ženou do hotelu a já konečně zahlédnu postel, okamžitě mi zgumovatí nohy a můj mozek se promění v želé. Celé moje tělo volá po tom, abych se na ni na chvíli natáhl. Když ale stejnou postel zahlédne moje žena, probudí se v ní stěhovací pud a postel mi doslova vyrve zpod zad.
Rozmístění nábytku v jakémkoli pokoji, kde jsme se rozhodli ubytovat, podle mé ženy totiž nikdy není ideální, a je proto nutné s ním něco udělat. Žena krouží po místnosti jako sokol nad kořistí a se zápalem vojenského stratéga rozmýšlí budoucí rozmístění nábytku.
První přijde na řadu skříň, kterou přisune ke stěně tak, aby zakryla nápis „Přesouvání nábytku na pokoji je přísně zakázáno“. Za chvíli to v místnosti vypadá jako po zemětřesení. Protože vím, že se nevyplácí lézt do cesty ženě, co právě nese skříň, sám se na nějakou chvíli stěhuju dolů do baru. Z našeho pokoje se mezitím ozývají rány jako při bitvě a já udivené kolemjdoucí chlácholím, že to v něm jenom řádí nábytková víla.
Když se na pokoj vrátím, vůbec ho nepoznávám. Gauč je uprostřed místnosti. Postel stojí pod oknem. Noční stolek vedle dveří supluje botník. Balkón je… balkón je kupodivu na svém místě, i když to žena nejspíš těžce nese. V pokoji teď máme najednou vstupní lobby, úložné prostory, šatnu s intimní zónou pro převlékání, spánkovou zónu s vyhlídkou, čtecí a meditační kout, spižírnu s jídelnou a dokonce i malou, ergonomicky zařízenou pracovnu, to vše na ploše třikrát čtyři metry. Musím ženě přiznat, že dokáže i tu nejubožejší špeluňku přestavět na útulný pokojík, byť za cenu toho, že se jedna ze skříní otevírá směrem do zdi a některé šuplíky jdou otevřít jen po přestěhování dvou postelí. Dokonce i skvrny a plíseň na stěnách a na stropě po jejím zásahu vypadají jako abstraktní malby předních světových umělců.
Jedinou nevýhodou je, že před odjezdem z hotelu musíme vždycky stěhovat nábytek na jeho původní nesmyslná místa. To je ale cena, kterou jsme za pobyt v mnohem útulnějším pokoji ochotní zaplatit. I když to bylo jen na jednu noc a tu jsme strávili potmě a se zavřenýma očima.
Související
-
Jan Flaška: Chaos jako dar příštím generacím
Půda starého domu je pro děti jako magická země plná tajemství a dobrodružství. Pro nás dospělé je to místo plné pavučin a plesnivých krabic.
-
Jan Flaška: S tvarohem na kolejích
Asi se shodneme na tom, že k opravdickým prázdninám patří výlet vlakem jako ke krávě vemeno. Už samotná jízda s výhledem do krajiny je pohlazením na duši.
-
Jan Flaška: Sdílení
Někdy ve čtvrté třídě jsem zdědil salát umatlaných stránek, volně nasypaných do desek s titulkem „Vlastivěda“. Poprvé jsem se seznámil s fenoménem sdílených prostředků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
