Jan Štifter: Anděl strážce
Ptala se mě Meda, jestli se jednou, až tady nebudu, stanu jejím andělem strážcem, budu ji hlídat a držet za ruku, když si bude připadat sama, a chránit ji v situacích, které by mohly skončit malérem.
Slíbil jsem, že tu práci jednou vezmu, že vystřídám toho, kdo ji z bryndy tahá teď, nebo mu budu pomáhat.
A vyprávěl jsem jí, že já svého anděla viděl, zrovna stejně, jako ona teď vidí mě. Byly mi tak čtyři roky a s dědou Rudim jsme šli do města, děda špatně viděl a něco mi vyprávěl, nepotřeboval oponenta, stačily uši, které poslouchají, a tak děda mluvil, aniž by tušil, že už vedle něj nestojím, šel dál a vyprávěl, zatímco já se zamotal před svatomikulášskou katedrálou, ve stínu Černé věže, věděl jsem, že teď tam jsem docela sám a rozhlížel se, hledal dědu.
Cestu domů jsem neznal a už jsem začínal natahovat, když se ke mně sklonila dáma, celá oděná v bílém, alespoň tak si na to pamatuji. Ptala se mě, proč pláču, pak mě vzala za ruku a dovedla k dědovi, který dál vyprávěl, snad ani nepostřehl, že jsem zmizel a zase se vrátil. Dáma byla pryč, já zase s dědou a spolu jsme šli dál.
Tak tohle mě jednou čeká, potvrdil jsem Medě, a ona mě pak dlouho držela za ruku, než usnula, s vědomím, že ji za tu ruku budu držet vždycky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
