Na vaření nebylo na statku moc času. Ráno selka zadělala knedlíky, předala vše dceři a šla na pole

Příprava oběda na venkovském hospodářství začínala zpravidla velice brzy ráno. „Selka v kulaté dřevěné díži zadělala knedlíky tak, že rozmačkala vařené brambory z předešlého dne a smíchala s hrubou žitnou moukou. Přidala trochu soli, omastku a vše prohnětla. Z těsta vytvarovala takzvané knedlíkové koule,“ líčí badatel Alois Sassmann.

K tomu selka ve spíži uřízla uzené maso, do hrnce vyndala ze džberu naložené kyselé zelí a připravila plnou hrst krup. Všechny tyto ingredience předala starší dceři, která už nechodila do školy, nebo chůvě s pokynem, aby v devět hodin rozdělala oheň a vše uvařila.

Sama pak vyrazila na pole. „Vzala do jedné ruky svačinu pro chasu, přes rameno kosu, hrábě nebo motyčku a šla za nimi. V devět hodin bývala přestávka ke svačině, každý snědl kousek chleba. Při těžké práci, například o žních, nosila hospodyně na pole v misce také čerstvý sýr, kterým si každý namazal svůj krajíc,“ doplňuje Alois Sassmann.

V poledne se podle něj selka vracela z pole krátce před ostatními. „Následovali ji sedlák s chasou, aby nakrmili dobytek. Zatímco pracovali ve stáji, selka dokončila oběd. Když zavolala, všichni pomalu přicházeli a každý se posadil ke stolu podle určitého zasedacího pořádku,“ popisuje.

Čtěte také

V dobách hladomoru pekli lidé chléb ze žaludů, nakonec je nouze donutila vzít na milost brambory z Ameriky

V čele stolu seděl vždy sedlák, vpravo čeledíni a podruh. Děvečky seděly na levé straně, zády obrácené ke dveřím, s nimi selka a podruhyně. „Musím podotknout, že před každým jídlem se všichni společně modlili. Jídlo se považovalo za velký boží dar. My, co jsme nezažili hladomory, jako byl v Čechách třeba roku 1771, kdy lidé jedli i kůru ze stromů, toto asi těžko pochopíme,“ komentuje Alois Sassmann.

Při obědě se doprostřed stolu nejprve postavila velká mísa s polévkou. Potom selka přinesla zelí s porcemi masa podle přednosti a váženosti lidí u stolu a v další míse knedlíky. „Maso a knedlíky si ukrajoval každý sám. Je velmi zajímavé, že příborové nože se používaly jen zřídka. Při obědě většinou používal každý svůj kapesní nůž,“ dodává badatel.

Takové menu bývalo velmi časté. Po celý rok se jedlo hlavně kyselé zelí, na podzim hlávkové zelí nebo zelný salát. Podával se salát z řepy, smaženice z vajec, krupicová kaše silně omaštěná hovězím lojem, dušené kroupy, bramborová jídla. V sezóně švestkové, jablečné, borůvkové a jiné omáčky a také houbová omáčka.

Často byly na stole knedlíky. „K nim se ze společné mísy popíjelo lžící mléko. Oblíbené byly křehké knedlíky zadělávané v omastkové pěně nebo krupičkové knedlíky. Při škvaření vepřového sádla se zase dělaly knedlíky plněné škvarky. Mezi chudými lidmi bývaly k obědu běžně pouze knedlíky,“ říká Alois Sassmann.