Jan Flaška: Sdílení

8. duben 2024

Někdy ve čtvrté třídě jsem po starších spolužácích zdědil salát umatlaných stránek, volně nasypaných do desek s titulkem „Vlastivěda“. Bylo mi deset let a poprvé jsem se seznámil s fenoménem sdílených prostředků. Dnes kromě učebnic sdílíme kdeco: od komunitních zahrad přes růžová kola a zelené elektrokoloběžky až třeba po auta.

V naší rodině jsme ovšem princip sdílení dovedli ještě dál. Například když hledám svoje pantofle do zahrady a nemohu je nikde najít, mohu si být jistý tím, že je právě sdílím se svojí ženou. Musím se usmívat, když si představím, jak její milované nohy tančí trávou v pantoflích o sedm čísel větších, a zatímco bosky přešlapuju na zápraží, úplně se tetelím, až na mě přijde řada a pantofle budu zase moci používat já, jen co z nich vydloubu bahno a kamínky. Dá rozum, že nemáme pro celou rodinu jedny jediné pantofle. Navykli jsme si, že mezi sebou sdílíme všechny pantofle, takže i já si můžu půjčit třeba pantofli svého devítiletého syna, a kdybych věděl, kam ji zašantročil, mohl bych si klidně půjčit i druhou.

Sdílení proniklo i do naší kuchyně. Když si třeba na stůl přinesu šálek kávy a jen na chvíli se od něj odvrátím, už ho se mnou sdílí moje žena. Protože se snažíme k altruismu vést i naše děti, začala mou kávu sdílet i dcera, a jistě nebude trvat dlouho a k těm dvěma se přidá i tchán, sousedka a ten pán, co k nám chodí odečítat plyn.

Sdílíme třeba i nabíječky k telefonům. Je to výhodné pro celou rodinu – když někam jedeme, stačí, abych si zabalil nabíječku jenom já. Když se pak někomu z rodiny vybije mobil, jednoduše vytrhne z nabíječky můj telefon a zapojí si místo něj ten svůj.

Leckomu by takovéhle sdílení mohlo lézt na nervy. I já s ním mám občas problém. Zatím ve mně ale ještě pořád vítězí přesvědčení, že sdílení v rodině je důležité a že díky němu mohu se svou ženou sdílet i stůl a lože. A i když je žena altruistka, zatím to naštěstí nevypadá, že by je s námi měl v nejbližší době sdílet i ten pán, co k nám chodí odečítat plyn.

autor: Jan Flaška | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.