Jan Flaška: Sdílení
Někdy ve čtvrté třídě jsem po starších spolužácích zdědil salát umatlaných stránek, volně nasypaných do desek s titulkem „Vlastivěda“. Bylo mi deset let a poprvé jsem se seznámil s fenoménem sdílených prostředků. Dnes kromě učebnic sdílíme kdeco: od komunitních zahrad přes růžová kola a zelené elektrokoloběžky až třeba po auta.
V naší rodině jsme ovšem princip sdílení dovedli ještě dál. Například když hledám svoje pantofle do zahrady a nemohu je nikde najít, mohu si být jistý tím, že je právě sdílím se svojí ženou. Musím se usmívat, když si představím, jak její milované nohy tančí trávou v pantoflích o sedm čísel větších, a zatímco bosky přešlapuju na zápraží, úplně se tetelím, až na mě přijde řada a pantofle budu zase moci používat já, jen co z nich vydloubu bahno a kamínky. Dá rozum, že nemáme pro celou rodinu jedny jediné pantofle. Navykli jsme si, že mezi sebou sdílíme všechny pantofle, takže i já si můžu půjčit třeba pantofli svého devítiletého syna, a kdybych věděl, kam ji zašantročil, mohl bych si klidně půjčit i druhou.
Sdílení proniklo i do naší kuchyně. Když si třeba na stůl přinesu šálek kávy a jen na chvíli se od něj odvrátím, už ho se mnou sdílí moje žena. Protože se snažíme k altruismu vést i naše děti, začala mou kávu sdílet i dcera, a jistě nebude trvat dlouho a k těm dvěma se přidá i tchán, sousedka a ten pán, co k nám chodí odečítat plyn.
Sdílíme třeba i nabíječky k telefonům. Je to výhodné pro celou rodinu – když někam jedeme, stačí, abych si zabalil nabíječku jenom já. Když se pak někomu z rodiny vybije mobil, jednoduše vytrhne z nabíječky můj telefon a zapojí si místo něj ten svůj.
Leckomu by takovéhle sdílení mohlo lézt na nervy. I já s ním mám občas problém. Zatím ve mně ale ještě pořád vítězí přesvědčení, že sdílení v rodině je důležité a že díky němu mohu se svou ženou sdílet i stůl a lože. A i když je žena altruistka, zatím to naštěstí nevypadá, že by je s námi měl v nejbližší době sdílet i ten pán, co k nám chodí odečítat plyn.
Související
-
Jan Flaška: Ztracen v Říši ztracených věcí
Je zvláštní, jak se kolem vás najednou rozhostí ticho a klid, když uprostřed pokoje nahlas a zřetelně prohlásíte, že by měl někdo vynést koš.
-
Jan Flaška: Náš přítel kávovar
Spousta lidí si myslí, že by se dnešní svět neobešel bez počítačů. Zapomínají přitom, že se v jejich stínu krčí jeden důležitější hrdina – kávovar.
-
Jan Flaška: Invaze Vánoc
Na začátku listopadu je na některých stromech ještě zelené listí, ale výlohy obchodů už ve vás vzbuzují pocit, jako byste se měli připravovat na expedici na severní pól.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
