Věra Hlaváčková: Pracovní týden
Jeden chlapeček mi nedávno řekl, že by chtěl jen soboty. Proč soboty, opáčila jsem. Protože už nejdu do školy a je přede mnou ještě volná neděle. Něco na tom je.
Já mám pracovní i sobotu, takže se těším na neděli, ale už v pátek slyšíme nadšeného hlasatele v rádiu… Přátelé je to tady, víkend před námi… A většina národa se raduje, protože si chceme odpočinout od práce, od školy, od povinností. Ale co bychom dělali, kdyby nebylo pondělí?
Asi bychom stejně pracovali… možná jinak… na svém… ale zadarmo. Možná by se nám návštěvy brzy omrzely, kdyby nebyl problém najít volný termín, možná i celodenní sledování sportu v televizi, možná by nám chyběla společnost a rodina by nám lezla na nervy víc než teď.
A možná, že je čas na krácení. Býval dvanáctihodinový pracovní den a šest dní v týdnu, postupně jsme se dostali na osmihodinový a pět dní v týdnu, takže přemýšlení o čtyřdenním pracovním týdnu je prostě vývoj.
Ano, já chci jít s dobou a ve čtvrtek odpoledne odjet do přírody. Toho chlapečka jsem se zeptala: A nechyběli by ti spolužáci? On se na chvíli zamyslel a pravil: Ne, vždyť se můžeme potkat on-line.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka