Věra Hlaváčková: Chalupaření
Chalupaření je u nás tak oblíbené a rozšířené, že si z nás nechalupáři dělají legraci. Vždycky v pátek přijelo městské komando, ještě ani neotevřeli dveře do stavení a už otec rozděloval úkoly.
Můj manžel to jako dítě nesnášel a dnes je hrdým majitelem opravené chalupy v Novohradských horách. Novohradské hory vděčí právě chalupářům za záchranu celých vesniček a samot. Ale mnoho jich i přesto zaniklo.
Je to neustálá práce. Potřebujete spousty dřeva, protože topit se v kamenné chalupě musí. Takže se štípe, řeže, nosí a skládá do dřevníku. Tráva vyroste během týdne a tak o víkendu sečete a sečete, takže zahrada je nejkrásnější, když odjíždíte a když za týden přijedete, je znovu zarostlá.
Na starém domě všechno dosluhuje, a tak se stále opravuje. Na jednom konci se opraví a na druhém se musí začít. Taky musíte mít všechno dvakrát, dvě domácnosti – nádobí, mixér, příbory, fén, konvici, peřiny... Stále jezdíte s taškami plnými tam a pro změnu s taškami plnými zpátky.
Zní to jako absolutní nesmysl, ale je to krásné, když se konečně posadím a dívám se na posekanou zahradu, plnou keřů a květin, sporák dobře táhne a vaří se na něm guláš, v korytě se chladí pivo a já se cítím spokojená a šťastná. Zachránili jsme jednu starou chalupu a kus zanedbaného pozemku, naučili jsme se pracovat rukama a odměnou je, že si můžeme užívat krásného venkova.
Zdar všem chalupářům!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
