Věra Hlaváčková: Dobrý skutek v trolejbusu

Už samozřejmě vím, že nevyžádaná rada a pomoc se neposkytuje, ale co se přihodilo jednoho dne v městském trolejbusu, mě zaskočilo.

Nastoupím do devítky, přiložím platební kartu k autobusovému terminálu a koupím si jízdenku. No, není to nádherně jednoduché? Odpadá hrůza z toho, že řidiči došly papírové jízdenky a vy musíte vystoupit, běžet a hledat trafiku, protože automat na zastávce nefunguje.

A kdo se mnou necestuje? Moje příjemná paní doktorka, u které jsem zrovna včera byla na prohlídce.

Konverzace se rozjede a najednou se paní doktorka lekne, že nemá koupenou jízdenku a začne hledat v kabelce. Což je vždy zdlouhavé a napínavé, a tak se galantně nabídnu, že jí tu jízdenku koupím, vždyť držím v ruce svoji kartu. Ale to nemůžu... Ale můžete, vždyt je to maličkost, vy pro nás děláte tolik dobrého. Tak moc děkuji. A já koupím další jízdenku ze své karty.

Jízda proběhla v příjemném rozhovoru, já jsem vystoupila, zamávala paní doktorce, která jela dál, a těšila jsem se další den do její ordinace. Paní doktorka mě druhý den přivítala s pobaveným úsměvem. Tak víte, kolik mě včera ta cesta trolejbusem stála?

Zírám nechápavě. Jela jsem ještě tři stanice, přišel revizor a chtěl po mně lístek... já ho neměla a bohužel ani tu vaši platební kartu. A nevím, z jakého důvodu mi nevěřil, když jsem mu vyprávěla, jak se to všechno seběhlo. Že jste mi chtěla udělat laskavost a pozvala mě na dámskou jízdu městskou hromadnou dopravou. Jen jste ji bohužel ukončila o něco dřív než já.