Ivan Mls: Složenky

Až do loňska to bylo jednoduché – dvakrát do roka dorazila do schránky složenka, já si udělal příjemnou zdravotní procházku na městský úřad k pokladně, při tom omrkl, co je na radnici nového, a měl jsem půl roku pokoj.

Popřípadě jsem složenku zaplatil prostřednictvím platbomatu ve své bance. Na poštu jsem pochopitelně se složenkou neběžel – tomuhle koníčku dnes holdují snad už jen výstřední milionáři, kterým na nějakém tom poplatku za platbu složenkou nezáleží. No a letos už budu jen pietně vzpomínat. 

Poplatek za popelnice jsem převedl na SIPO, byť i tento finanční nástroj někteří zastánci progresivních platebních metod označují za pravěký přežitek. Nicméně snad je pro mě omluvou, že mám SIPO řešené inkasem z účtu, takže nejsem takový zaostalý staromilec, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ostatně, proč se zbavovat něčeho, co už léta spolehlivě funguje.

Tak mě vlastně napadá, že složenka na popelnice byla tou asi vůbec poslední složenkou, která mi kdy přišla do schránky. Jak jsem říkal, pokrok nezastavíš. Energetici, společenství vlastníků, pojišťovny nebo pověřené městské úřady, které vám v dopise do vlastních rukou doručí pokutu za spáchaný dopravní přestupek – zkrátka všichni se už dávno bez složenek obejdou. Vždyť stačí částka, číslo účtu, konstantní a variabilní symbol…

Kdysi s oblibou používané úsloví „Složenky se samy nezaplatí“ se tak asi zvolna odebere na smetiště dějin. A slovo složenka se zařadí mezi takové jazykové kuriozity a archaismy, jako jsou hambalky, verpánek nebo štrajchpudlík.