Ivan Mls: Chvála dětských knih

Veleširoká nabídka všech možných formátů a žánrů, od jednoduchých černobílých leporel pro úplná mimina až po věkovou kategorii zvanou young adult, kterou jsme kdysi šmahem označovali jednoslovným výrazem puberťáci.

Proč to připomínám? Právě dnešní den je v kalendáři označen jako Mezinárodní den dětské knihy. Na počest dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena, který se 2. dubna roku 1805 narodil. Je ovšem pravda, že to, co dneska označujeme za dětskou knihu, už dávno nejsou jenom pohádky.

Od časů pana Andersena se do kategorie dětské četby přesunuly mnohé knihy, kdysi cílící spíš na dospělého čtenáře. Ale pokrok nezastavíš, a tak dnes v dětských knihách najdeme nejen klasické pohádkové, dobrodružné či humorné příběhy, ale i texty, které nejmladší generaci nenápadně připravují na to, že svět není ani zdaleka tak idylický, jak by se z dětské perspektivy mohl zdát.

Vím, o čem mluvím, onehdy jsem se probíral knihovničkou šestileté neteře a našel tam hned několik takových knížek. V jedné bylo hlavním hrdinou handicapované lesní zvířátko, v jiné týraný pejsek, další vyprávěla o holčičce z neúplné sociálně slabé rodiny.  Na žádost „strýčku, pojď si se mnou něco přečíst“ jsem ale raději vytáhl osvědčené Mikulášovy patálie.

Jen tak mimochodem – dneska už můžou s knížkou trávit samostatně čas i malí nečtenáři. To by asi pan Andersen mrkal! Stačí prcka vybavit interaktivní mluvící knihou a elektronickou čtecí tužkou a má o hodnotnou a podnětnou zábavu na dlouhou dobu postaráno.

Snad jen jednu vadu zatím tento výdobytek knižní techniky má. Elektronická čtecí tužka kluka ani holčičku na klín nevezme a ani nepochválí, když mrňous sám jen podle obrázků odvypráví příběh, který už mnohokrát slyšel.