Věra Hlaváčková: Vkus
Každý má samozřejmě na krásu svůj názor. Někomu se líbí to a někomu zas tohle. Je to na nás lidech to krásné... ta různorodost. Často jsem přemýšlela, jak je příroda úchvatná, když jen z obočí, nosu, očí a úst stvoří miliony rozdílných obličejů.
Ideál krásy se samozřejmě mění napříč historií a zeměmi. Někde je za krásnou považována žena plnoštíhlá, jinde vyloženě tlustá, tmavá, světlá, dlouhovlasá nebo chlapecká. A teď je zřejmě vrcholem krásy žena nafouklá.
Dívám se na mladou holčinu s nafouklou pusou, jako kdyby chudák spadla do vosího hnízda, a přemýšlím, komu se to asi líbí? Vypadají všechny stejně. Nalepené, nepřirozeně dlouhé řasy, nafouklá ústa, balonová obří prsa a dlouhé umělé nehty… Nechápu, jak s nimi zvládají osobní hygienu.
Možná jsem už stará, zahořklá bába, co si myslí, že za jejího mládí bylo všechno lepší.
A tak jsem se začala vyptávat, hlavně mužů... „No, doma bych to nechtěl, ale sáhnout si na ty pořádný tvrdý prsa, to bych bral.“ Říkal můj kamarád. „Mně se to nelíbí“, oponoval druhý. „Ta ženská nemá žádnou mimiku, teď bych už VŮBEC nevěděl, co si myslí.“
Možná je to nová taktika, jak být pro muže ještě více tajemná. Jak tam drží ty dlouhý řasy a když zaberu, povolí? A co ty silikony udělají, když je pořádně zmáčknu? A co se stane, když jí do těch nateklých rtů kousnu? Spousta tajemství.
Můj vkus to rozhodně není. A jen doufám, že ta nízká porodnost má jiný důvod.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
