Jan Flaška: Stěhování bez hnutí

Zatímco při běžném stěhování naházíte do krabice knihy a hrnce a doufáte, že v novém bytě nějak zapadnou na místo, digitální přesun odhalí plnou pravdu o vaší osobnosti. Na začátku to ještě nevíte, ale do toho nového designového klenotu budete muset přesunout celé dekády svých intelektuálních selhání.

Prvním krokem je plocha. Plocha je ekvivalentem takové té zásuvky v kuchyni, kam dáváte vybité baterie, gumičky a klíče od neexistujících zámků. Při přesunu souborů zjistíte, že se vaše minulost skládá z věcí jako Dokument_finální_2.docx, Dokument_finální_2_OPRAVENO.docx a ze souboru aaaa.txt, který obsahuje telefonní číslo beze jména.

Skutečné peklo se ale rozpoutá, jakmile dojde na hesla. Moderní prohlížeče sice tvrdí, že si vše pamatují za vás, ale to dělají jen proto, aby vás mohly škodolibě uvrhnout do totální amnézie. Najednou sedíte před prázdným políčkem a marně vzpomínáte, jakou kombinaci jména vašeho prvního křečka a roku své první kocoviny jste v záchvatu kreativity v roce 2015 použili pro přístup k internetovému bankovnictví.

A pak jsou tu samozřejmě data, která přestěhovat musíte, i když k tomu není žádný racionální důvod. Například složka Fotky 2013, ve které máte 200 fotek koberce, které v hotelovém pokoji v Istrii omylem nafotila kapsa vašich trenýrek. Jsou prostě vzpomínky, kterých se člověk nedokáže jen tak vzdát.

Když po dvanácti hodinách zírání do monitoru konečně poprvé spustíte nový stroj, zjistíte, že funguje skvěle, až na to, že polovina vašich oblíbených programů už v této verzi systému neexistuje a ta druhá vyžaduje zaplacení předplatného, které stojí víc než roční provoz menšího afrického státu. V tu chvíli věnujete láskyplný pohled svému starému, hučícímu počítači, který sice startoval patnáct minut a voněl jako spálená guma, ale aspoň věděl, kdo jste.