Jan Flaška: Aplikace na všechno

Aplikace mám dneska na všechno.

Než abych vyhlédl z okna, radši se podívám do telefonu, abych zjistil, jaké je venku počasí. Stává se mi, že venku leje jak z konve, kdežto na displeji září sluníčko. Mám z takového certifikovaně slunečného deště radost. Připadá mi nějak optimističtější než ten, co je doprovázený mráčkem a blátem.

Stejně tak když chci zjistit, kolik váží vejce, nepoložím ho na váhu, ale vyfotím ho a zeptám se umělé inteligence. Je to pokrokovější. Zvážit vejce je totiž jen obyčejné měření, kdežto chatbot mi kromě údaje o hmotnosti nabídne i historii domestikace slepic, tři recepty na omeletu a upozornění, že odpověď může obsahovat chyby.

Spousta aplikací vám dneska usnadní i rodičovství. Nedávno jsem v parku viděl matku, která úzkostlivě sledovala aplikaci v telefonu, aby zjistila, kdy přesně má její dítě dostat hlad. Dotyčný potomek mezitím opodál s hlasitým křikem pojídal hlínu z květináče.

Můj syn zase nemohl uprostřed nepořádku ve svém pokoji najít klíče. Přesvědčen o všemohoucnosti umělé inteligence vyfotil z pohodlí své židle ten monumentální binec z dvaceti úhlů. Fotky pak poslal chatbotovi, aby mu klíče našel. Nakonec je našel sám. Seděl na nich.

Tak nevím. Možná se od reality nevzdalujeme. Možná jen čekáme, až nám ji někdo převede do nějaké aplikace. Až si budu jednou s vejcem v ruce sedět v dešti na klíčích, rozhodně se budu chtít v mobilní aplikaci přesvědčit, že se mi tohle opravdu děje.