Antonín Pelíšek: Být svým psem
Chtěla bych být svým psem, svěřila se mi nedávno známá, která pravidelně adoptuje psí sirotky z útulků. Měla jich už několik. Naposledy temperamentního hafana typu českého fouska a k němu chová křížence labradora, bohužel ve věku, kdy i zvířata trápí artróza kloubů.
Při společném venčení je ten první plný energie, zato druhý pomalý s tendencí neustálého posedávání. To dá zabrat.
Navzdory tomu jsou oba pejsci šťastní. Mají domov, lásku a pravidelnou stravu. V létě je vodím k rybníku a před spaním jim pravidelně masíruju záda. To mají rádi, vyprávěla mi známá, která mimo péči o psí sirotky samozřejmě chodí do práce a stará se o domácnost. Jednou asi skončím v psím nebi, říká s úsměvem.
Podobně jako ona na tom jsou tisíce českých rodin, které také chovají takzvané domácí mazlíčky. A Češi v tom patří k evropské špičce.
Domácí zvířata jsou stále větším fenoménem dnešní doby. Mají své terapeuty, kouče, psychology, nutriční poradce, specialisty na outfit. Poradce na kosmetiku, kadeřníky. Byznys kolem nich už je dávno větší než byznys točící se kolem dětí. Těch navíc stále ubývá.
Místo fotografií ratolestí si dnes mladé ženy vyměňují podobizny pejsků a kočiček uložené v mobilech a baví se o jejich povaze, dietě nebo o lécích na zvířecí alergii.
Podle Českého statistického úřadu se sice dětí rodí stále méně, zato ohlášených psů je už kolem tří a půl miliónu a koček zhruba zrovna tak. Budoucnost je přesto nadějná. Možná, že jednou budeme všichni svými psy a kočkami.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
