Antonín Pelíšek

Jako pamětník jsem to slovní spojení slyšel mnohokrát. Je třeba utáhnout si opasky, pak bude líp. Úplně nejstarší doporučení mám spojené s rokem 1968.

Život jsou zážitky. Takový nápis na plakátu s mužem ukazujícím bělostný chrup, jsem nedávno zaznamenal kdesi u silnice. Má pravdu. Zážitky jsou všude, kam se podíváš.

Před lety jsem si pořídil do domácnosti nový spotřebič. Je chlupatý, má čtyři nohy a ocas a mezi lidmi se mu říká domácí mazlíček. Pro mě je to černý kocour jménem Čert.

A zase jsou tady. Hřiby, lišky, klouzci, syrovinky, prostě houby, houby, houby, ty já mám rád. Tak zpívala s recesí hudební skupina Saze v písni Žalm šťavnatky panenské.

V osadě, kam jezdím na chalupu, máme zase po roce radostnou událost. Počátkem května se v rákosí návesního rybníka narodila místní divoké kachně mláďata.

Na zahradě mi roste třešeň. Z malého stromku, který se nechal zprvu otrhat ze země, pak z krátkých štaflí a nakonec jedině šplháním do větví, je dnes pořádný macek.

Tak konečně došlo na slova mých rodičů, co zažili válku. Žádné jídlo se nemá vyhazovat, nikdy si nebrat půjčku na věci, na které nemám, a neplýtvat energiemi.

Zas je tu, jaro je tu… zpívá Lucie Bílá v chronicky známém hitu, který mě napadá pokaždé, když začínají rozkvétat stromy. 

Před několika lety vyšel v novinách inzerát: Nabízím levné skoro bezúdržbové klimatizační zařízení pro chlazení zahrady a obvodových zdí domu.

Národnímu památkovému ústavu v Českých Budějovicích se podařil počin, ze kterého bude mít radost nejeden Jihočech. Vydal knížku o návesních kaplích, které zdobí krajinu.