Antonín Pelíšek

Je to neuvěřitelné, ale té noblesní dámě je letos už sto let. Narodila se do nadšení spojeného s novou republikou. Oslavenkyní je sokolovna v budějovických Čtyřech Dvorech.

Sledovat ptačí krmítko je lepší než koukat na televizi, slýchávám občas. Hlavně od lidí bydlících v panelácích a městských bytových domech. Já mám zážitky ještě silnější.

Už si nevzpomínám, kdo z mých pěti dlouholetých kamarádů na ten nápad přišel. Pořádat pravidelná setkání v době letních prázdnin, střídavě vždy v teritoriu některého z nás.

Na nabídky adopcí už jsme si zvykli. Nepřekvapí nás, že k adopci – někdy jenom na dálku - jsou nejen africké děti, ale třeba i zvířátka v ZOO, hroby nebo umělecké předměty.

Je to hit jako z fantastického filmu. Díru na trhu zaplavili umělí čmeláci. Podle inzerátů na internetu se zboží nazývá opylovací služba a hodí se do domácích skleníků.

Na ostrově Hokkaidó, zakukalo kukajdo. Hláška z Werichovy knihy povídek Lincoln 1933 mě napadla okamžitě s prvním letošním zaslechnutím kukačky.

Občas se s tím setkáváme všichni. Po hektickém dnu se položíme k odpočinku, zapneme naivně televizi nebo otevřeme knihu a oknem vletí do bytu výskot a agresivní hudba.

Už jednou jsem ve svém sloupku vyprávěl, jak sdílím domácnost s kocourem, a to navzdory tomu, že jsem vždycky preferoval psy.

No, znáte to. Dlouhé večery, venku mrzne, nikam se nesmí, knihovny jsou zavřené. Doba jako udělaná pro probírání se odloženými věcmi. 

Dorozumívání mezi tvory může mít různé podoby. Nejde jen o řeč, gesta, grimasy nebo pohyby.