Antonín Pelíšek: Vánoční hvězda
Nevím, kde je ta chyba, ale s kytkami u mě doma to není nic moc. Sice kvetou, ale tak nějak chabě, spíš přežívají. Několik z nich uschlo, třebaže jsem je vydatně zaléval a kaktusům dokonce po roce upadly kořeny.
Musíš se k nim chovat jako k dětem, vysvětlila mi známá, jejíž pokojové květiny jen září a vypadají šťastně. Musíš s nimi mluvit, občas je pochválit a hlavně jim zpívat. Mají rády společnost, dobrou náladu, dodala.
Na její radu jsem tedy zkusil novou terapii. Což o to, mluvit a občas je pochválit, to nebyl zas tak velký problém, jenom se zpěvem jsem na štíru. A jakou písničku by si asi daly?
Začal jsem pokusem na vánoční hvězdě koupené už v polovině listopadu v jednom obchodním řetězci. První nota, která mě napadla, byla Rozvíjej se poupátko. Podle té známé pohádky, kde rostlinka v květináči začne melodii dokonce zvonivě hrát.
Další dny následovala klasika Červená růžičko. Květinku zvanou pryšec nádherný nebo také vánoční hvězda však žádná alespoň mně povědomá skladba neopěvuje. Možná by se hodily Vánoce, Vánoce přicházejí.
Chodil jsem týden kolem hvězdy, zaléval ji, chválil a zpíval. Po písni Řekni, kde ty kytky jsou, sklonila hlavu a vydechla naposled. Ani se chudák nedožila adventu.
Tak nevím a ptám se vás touto cestou: Kde jsem jako pěstitel květin selhal? Jedna příčina mě však neustále napadá. Hvězda byla jen za poloviční cenu. Koupená v polovině listopadu při výhodné předvánoční akci.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
