Antonín Pelíšek: Prokletý paragon
Cením si svobody a duševní rovnováhy. Mám zásadu nerozčilovat se nad konflikty, které neovlivním. Jako mezinárodní politiku, pandemii, nájezdy kobylek, zemětřesení, zbrojení nebo ceny energií. Takové věci beru na vědomí, ale neřeším.
Přesto mě v minulých dnech dostihl zážitek, který mě dokonale vykolejil. Šlo o paragon s údaji o zboží nakoupeném v jednom obchodním řetězci. Navštěvuji ho při cestě na chalupu.
Nákupy nekontroluji, paragony u kasy odmítám. Až tentokrát. Co kdybys položky pro jednou zkontroloval, našeptal mi ďábel. Důvěřuj, ale prověřuj, učil mě tchán s vědomím své profese.
A tak jsem po dojezdu do cíle nasadil brýle. Vše sedělo až na poslední údaj napsaný jako Gold 99 gramů za 49,90 korun. Nic takového jsem v tašce nenašel.
V noci jsem nezamhouřil oka. Co ta položka znamená? Nějakou kosmetiku nebo desetidekovou lahůdku? Třeba kaviár, který nejím? Jedinkrát si vezmu účtenku a tohle. Kolikrát už jsem tak dotoval řetězec? Šmejdi. Ta mladá prodavačka se podezřele usmívala a pořád se otáčela ke kolegyni. Všude se krade, všichni kradou.
Co vám mám povídat, víkend byl zkažený, v hlavě jak ve včelíně, dobrá nálada pryč. Při cestě domů jsem to už nevydržel a zastavil se v obchodu na informacích.
Raději všechno zkrátím. Je mi stydno. Onou záhadnou položkou byla instantní káva, jež stále ležela na zadním sedadle auta. A ponaučení? Už nikdy nechci vidět žádný paragon. V principu duševní rovnováhy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
