Miroslav Boček: Tanec pro odvážné
Anglické slovo „mosh pit“ označuje druh tance oblíbený u vyznavačů tvrdších hudebních stylů. Pokud si tanec představujete jako laškovné vlnění, podupávání, smyslný flirt, tak to není ten případ.
Mosh pit není ani divokým zmítáním se mániček. Připomíná spíše výjev bitvy u Grünwaldu od polského malíře Jana Matejka z roku 1878. Na něm si zástup do sebe zaklesnutých bojovníků ztřísněných krví uštědřuje rány vším, co má po ruce. Mosh pit je jáma, kotel, nacházející se v prostoru pod pódiem, ve kterém do sebe těla tanečníků zběsile narážejí.
Je tomu teprve nedávno, co jsem se rozhodl, že bych mosh pit taky rád podstoupil. Zažít tu chlapskou tělesnost, hrubost, nechat si do krve vyplavit oceán adrenalinu a utržit třeba i nějakou tu ránu, aby na mě mohla být žena hrdá.
Shodou okolností jsem se před nějakým časem ocitl na hudebním festivalu Povaleč, na koncertu české elektronické rapové kapely P/\ST. Už předem bylo zřejmé, že dojde na mosh pit. Zpěvák nám chvíli hrubě nadával, obecenstvo jásalo. Pak se pavoukovitě prohnul, do davu se zakousl laser a koncert vybuchl v gejzír peprných rytmů, a ještě peprnějších textů. Chvíli jsme se zmítali, už by se to dalo nazvat mosh pitem, nebo spíš „mošpitíčkem“. Pak ale nastala změna. Zpěvák nám přikázat utvořit uprostřed davu kruh. Všichni se nahrnuli dozadu a na další povel se pak rozběhli proti sobě, aby do sebe začali vší silou třískat a narážet.
No, já nikdy nevynikal příliš velikou odvahou. Taky už jsem dost starý, mám děti a nebylo by občas na škodu být ve srovnání s nimi tím rozumnějším. Jak to tedy se mnou na koncertu dopadlo? Raději jsem zařadil zpátečku a zbaběle utekl.
Rád bych ale o moshingu, potažmo mosh pitu řekl něco lichotivého. Všiml jsem si, že to ve skutečnosti není tak drsná zábava, jak se zdá zvenčí. Mezi tancujícími totiž panuje solidarita, a jakmile někdo upadne, ztratí brýle nebo kalhoty, ostatní se k němu v zápalu tance vrhnou a vytáhnou ho z bryndy. Mosh pit je vlastně forma komunikace – drsná, nevybíravá, ale veskrze přímá a přátelská.
Související
-
Miroslav Boček: Jak je to možné
Čas od času se s manželkou přeme, kdo koho sbalil a proč. Dřív byli těmi iniciativnějšími muži, čapli ženu za vlasy a odnesli do chatrče. Tento způsob je dnes ale zakázaný.
-
Miroslav Boček: Buď fit jako parazit
Známý parazitolog, českobudějovický rodák Julius Lukeš se svého času proslavil tím, že choval neobvyklého domácího mazlíčka – tasemnici ve vlastních střevech.
-
Miroslav Boček: Slovenští medvědi
Slavný režisér Alfred Hitchcock natočil horor, ve kterém ptáci útočí na lidi. Začíná to sporadickými nálety racků a končí situacemi, kdy společenství bojuje o holé přežití.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
