Miroslav Boček: Jak je to možné
Čas od času se s manželkou přeme, kdo koho sbalil a proč. Dřív byli těmi iniciativnějšími spíše muži, čapli ženu za vlasy, přehodili si ji přes záda a odnesli do chatrče. Tento způsob je dnes ale zakázaný a ani neodpovídá mému naturelu. Navíc, má žena má na takové zacházení příliš krátké vlasy a ta chatrč patří spíš jí než mně.
Další způsob, jak upoutat ženu, je být bohatý, mít drahé auto, velký dům a zlaté hodinky, nebo alespoň zlatý číselník na mobilu. V době našeho seznámení jsem ale jezdil škodovkou sto pětkou zděděnou po bráchovi, která každou chvíli klekla, takže jsem místo jízdy na nějaké romantické místečko za městem cloumal sytičem a s ženou se šmajchloval na parkovišti před panelákem.
Velký dům jsem sice měl, ale vadou na jeho kráse byli mí rodiče, kteří v tom domě bydleli se mnou, vlastnili ho a rozhodně nevypadali na to, že by se měli brzy odebrat do věčných lovišť. A zlaté hodinky? V době našeho seznámení jsem byl blázen do přírody a čas určoval podle postavení slunce nebo stínu stromů, což mělo neblahý dopad na mou dochvilnost během smluvených rande.
Někdy ke sbalení holky postačí kvalitní outfit a přitažlivé vystupování. Jenomže já nosil děravou bundu a děravé boty, vlastně jsem měl děravé úplně všechno, protože jsem z ekologických důvodů odmítal kupovat stále nové a nové produkty textilního průmyslu podílejícího se významnou měrou na znečišťování planety.
Navíc jsem byl intelektuálem trpícím nesnesitelnou lehkostí bytí a u takového nemůže být o přitažlivém vystupování řeč. Takový člověk hovoří o naprosto nudných a depresivních tématech, jako jsou filmy Ingmara Bergmana nebo dekonstruktivní filozofie Jacquesa Derridy.
Jak se tedy mohlo stát, že jsme se ocitli pospolu a vydrželo nám to dodnes?
Možným vysvětlením by bylo, kdyby má žena byla belhavou čarodějnicí se skřípavým hlasem a IQ tykve. Jenomže moje žena je krásnou, milou a inteligentní bytostí. Nezbývá než tedy uznat, že je na mně něco přitažlivého, vábivého, co u ostatních vzbuzuje zájem a nabíjí vzduch elektrizující energií. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic takového kromě své ženy na sobě nemůžu zaboha objevit.
Související
-
Miroslav Boček: Buď fit jako parazit
Známý parazitolog, českobudějovický rodák Julius Lukeš se svého času proslavil tím, že choval neobvyklého domácího mazlíčka – tasemnici ve vlastních střevech.
-
Miroslav Boček: Slovenští medvědi
Slavný režisér Alfred Hitchcock natočil horor, ve kterém ptáci útočí na lidi. Začíná to sporadickými nálety racků a končí situacemi, kdy společenství bojuje o holé přežití.
-
Miroslav Boček: Óda na kroksy
„Chceš-li spáchat módní sebevraždu, obuj na nohy kroksy,“ potvrdí každý, komu ještě zůstala špetka vkusu. I já ty ohyzdné plastové napodobeniny dřeváků dlouho odmítal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.