Miroslav Boček: Jak je to možné

Další způsob, jak upoutat ženu, je být bohatý, mít drahé auto, velký dům a zlaté hodinky, nebo alespoň zlatý číselník na mobilu. V době našeho seznámení jsem ale jezdil škodovkou sto pětkou zděděnou po bráchovi, která každou chvíli klekla, takže jsem místo jízdy na nějaké romantické místečko za městem cloumal sytičem a s ženou se šmajchloval na parkovišti před panelákem.

Velký dům jsem sice měl, ale vadou na jeho kráse byli mí rodiče, kteří v tom domě bydleli se mnou, vlastnili ho a rozhodně nevypadali na to, že by se měli brzy odebrat do věčných lovišť. A zlaté hodinky? V době našeho seznámení jsem byl blázen do přírody a čas určoval podle postavení slunce nebo stínu stromů, což mělo neblahý dopad na mou dochvilnost během smluvených rande.

Někdy ke sbalení holky postačí kvalitní outfit a přitažlivé vystupování. Jenomže já nosil děravou bundu a děravé boty, vlastně jsem měl děravé úplně všechno, protože jsem z ekologických důvodů odmítal kupovat stále nové a nové produkty textilního průmyslu podílejícího se významnou měrou na znečišťování planety.

Navíc jsem byl intelektuálem trpícím nesnesitelnou lehkostí bytí a u takového nemůže být o přitažlivém vystupování řeč. Takový člověk hovoří o naprosto nudných a depresivních tématech, jako jsou filmy Ingmara Bergmana nebo dekonstruktivní filozofie Jacquesa Derridy.

Jak se tedy mohlo stát, že jsme se ocitli pospolu a vydrželo nám to dodnes?

Možným vysvětlením by bylo, kdyby má žena byla belhavou čarodějnicí se skřípavým hlasem a IQ tykve. Jenomže moje žena je krásnou, milou a inteligentní bytostí. Nezbývá než tedy uznat, že je na mně něco přitažlivého, vábivého, co u ostatních vzbuzuje zájem a nabíjí vzduch elektrizující energií. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic takového kromě své ženy na sobě nemůžu zaboha objevit.