Miroslav Boček: Óda na kroksy

22. srpen 2024

„Chceš-li spáchat módní sebevraždu, obuj na nohy kroksy,“ potvrdí každý, komu ještě zůstala špetka vkusu. I já ty ohyzdné plastové napodobeniny dřeváků dlouho odmítal a dával přednost pantoflům, keckám, holínkám, potápěčským ploutvím, polobotkám, žabkám, botám do vody nebo pohorkám. Ovšem jen do doby, než jsem si uvědomil, že kroksy přednosti veškeré obuvi hravě napodobí.

Myšlenka vyvinout boty, které by neklouzaly a nezanechávaly šmouhy na povrchu lodi, vzešla z prostředí jachtingu. První model Crocs Beach byl ve Spojených státech představen v roce 2002 a stal se brzy hitem.

Lidé pochopili, že v kroksech se dají zdolat velehory, dá se jimi bez újmy projít polem opuncií a nedivil bych se, kdyby jimi už tlapkali i astronauti po Měsíci. Byl by to sice malý „kroks“ pro jednotlivce, ale velký pro lidstvo.

I já nakonec kroksům podlehl. První pár se mi sice scvrkl na slunci (výrobce to na internetu vysvětluje tak, že se bota hezky vytvaruje na míru chodidla), později jsem si ale chůzi v kroksech osvojil a dnes nedám na šouravý zvuk, vydávaný otěrem pěnové pryskyřice o asfalt, dopustit.

Člověk v kroksech se cítí tak nějak pevnější v kramflecích, způsobilý absolvovat na první dobrou cestu kolem světa. Navíc i módní policie už vzala kroksy na milost. Jak jsem se dočetl na internetu, nosí je dnes celebrity – Jack Nicholson, Al Pacino nebo dokonce Martin Dejdar.

Tuhle jsem spatřil kráčet po ulici v kroksech duchovního. Koneckonců to není nic proti ničemu. Mám pocit, že i Hospodin kdesi ve Starém zákonu tvrdí: „Kroksy a v kroks se obrátíš.“

autor: Miroslav Boček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Jan Flaška: Hudba z regálu

    Přemýšleli jste někdy o tom, kdo vybírá hudbu, co hraje v supermarketech? Mám teorii, že ty playlisty vytváří skupina hudebních teroristů, kteří se živí lidským utrpením.

  • Jiří Březina starší: Napodobeniny

    Nějak se mi zdá, že kolem nás přibývá napodobenin. Jen se rozhlédněte. Falešné dřevo, falešný kámen, falešné květiny, falešné trávníky – napodobování nebere konce.

  • Martina Adlerová: Pokus – omyl

    Zjistila jsem, že kráčím životem ve stylu Pokus – omyl. Nemusí to být nutně špatně, pokud jste optimisté. Což já bohužel nejsem, a tak trpím jako zvíře.