Jiří Březina starší: Napodobeniny

Není to žádná novinka. Dřevo převlečené za mramor najdete i ve starých kostelech. Schovat levný materiál do daleko dražšího kabátu, to nejspíš táhlo vždycky. Mahagon za cenu překližky, lidi budou koukat a ještě ušetříme!

Napodobování se neomezuje jen na přírodní materiály, napodobujeme i sama sebe, přesněji své předky. Na budovách najdete falešné sloupy, které nic nenesou a falešné klenby, které nic nepodpírají, štukové ozdoby na zábradlí jsou z plastu.

Chrom na autech je většinou také falešný, i rádoby hliníkové kryty kol a na elektrických autech, těch symbolech pokroku, se dokonce objevují falešné mřížky chladiče, ačkoli tahle auta žádný chladič nemají. Úplně z toho čiší bezradnost výrobců, neschopných vymyslet novou podobu auta imitace neexistující součástky. Asi jako kdyby si první auta před sebou vozila falešnou oj, přestože nepotřebovala koně.

Někdy potkáte dokonce napodobeninu na druhou, třeba linoleum, které napodobuje dlaždice napodobující přírodní kámen.

Nelíbí se mi to, ale někdy ty napodobeniny používat musím, nedá se tomu úplně vyhnout. Pak je beru do ruky se stejným pocitem, jako bych sahal na mrtvého mořského živočicha v pokročilém rozkladu. Z falešných květin mám skoro vyrážku a jejich existence mi dokazuje dokonalé nepochopení smyslu květin jako takových.

Ale jsou samozřejmě i výjimky. Třeba při jídle mi žádný z mých falešných zubů vůbec nevadí!