Martina Adlerová: Pokus – omyl
Zjistila jsem, že kráčím životem ve stylu Pokus – omyl. Nemusí to být nutně špatně, pokud jste optimisté a dokážete brát věci s nadhledem. Což já bohužel nejsem, a tak trpím jako zvíře.
Například v zaměstnání. Když někomu řeknu, že působím už na osmé podobné instituci v řadě, jsem považována za fluktuantku a poběhlou ženštinu. Já přitom ale jenom hledám prostředí, kde bych mohla v klidu pracovat a žít.
Další kapitolou je opačné pohlaví.
Moje vztahy s muži by se daly shrnout pod souhrnný název Pohroma a Katastrofa. Do mých třiceti let to byl jeden úlet za druhým, omyl, omyl, průšvih a kolosální průser na závěr třetí dekády. Nakonec jsem to snad nějak vybalancovala, ale kdo ví?
Další oblastí, kde se pokouším realizovat, je kynologie. Neúspěšně. S hyperaktivní ohařkou budím na cvičáku veřejné pohoršení, nejmladší pes, kterého měla vychovat dcera, je nevychovaný až běda, a u zkoušek z poslušnosti jsme propadli na celé čáře.
V neposlední řadě se pokouším proniknout do tajů zahradničení.
Tam je to úplně nejlepší. Pokusem a omylem si rozšíříte obzory a přijdete na spoustu věcí. Například poznatek, že rostliny se rozdělují na letničky a trvalky, jsem objevila úplně sama. Tím se mi otevřel zcela nový svět.
Pokus a omyl jsou jako životní sekundanti skvělí jen pokud dokážete brát věci s humorem. Humor je kořením života, říká se. Ale v poslední době je humoru jako šafránu. To znamená málo.
Proto se teď nově snažím přiklonit k životní fintě zvané Hurá akce.
O té zase ale někdy příště.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
