Martina Adlerová: Moje předsíň

3. červen 2024

Rozhlasový sloupek

V poslední době hodně myslím na svou předsíň. Je samozřejmě virtuální, silně idealizovaná a s největší pravděpodobností nikdy nevznikne, ale její vizualizace vypadá takto:

Na zemi ekologické zelené marmoleum, na zdi velkoplošné zrcadlo ve tvaru vlny, dále elegantní šatní skříň, polstrovaný taburet a luxfery. Ty jsou obzvlášť důležité. V rohu dřevěný věšák na kabáty a klobouky. Jo a taky černé telefonní sluchátko, jako prvek spojení s venkovním světem. Z nějakého důvodu jsou tu zaparkované i gumové holínky, asi pro případ, že by se náhle zhoršilo počasí.

Kromě předsíně myslím v poslední době často i na svou komoru.

Nachází se hned vedle, oddělena již zmiňovanou stěnou ze skleněných luxfer, takže je v ní dostatek světla. Ukládám tam nepotřebné věci, letní zavařeniny, zimní bundy, mop a vysavač.

Tyhle vizualizace a představy jsou jedny z mnoha, které mi pomáhají překlenout zlé časy. Představuju si uklizené, barevně sladěné a architektonicky dokonalé místnosti, kde je všechno přesně tak, jak má být.

Je v tom jistá symbolika.

Jako bych si takhle představovala své vlastní srdce.

Tam jsou přece taky síně, předsíně a komory. A taky do nich lze ukládat leccos. Staré lásky, nové známé, dávné křivdy, potřebnosti, radosti i starosti. Jejich pravidelný úklid mi pomáhá přežít těžké chvíle, a taky předejít infarktu.

A postavit se strachu.

Vždyť lidová moudrost nám říká: „Kdo se bojí, … v síni.“

A já chci mít svoje srdce přehledně uspořádané a hygienicky čisté.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas