Martina Adlerová: Kdo krade stromy
Každý rok se těším, až se s manželem na prvního máje políbíme pod rozkvetlou třešní. Máme k tomuto účelu už deset let svůj „vlastní“ strom, roste nedaleko od nás, na mezi oddělující pole od cesty.
Těším se na tuto událost i proto, že tahle rozkvetlá třešeň, či spíše višeň, je pro mě symbolem jara a vzpomínek na to, jak se na ní naše děti naučily šplhat. Mimoto poskytuje stín, zrají na ní výborné černé plody, jaké už jinde nenajdete, a je výrazným orientačním a pohledovým prvkem v krajině. Tedy: Byla.
Donedávna.
Zhruba před měsícem jedu okolo na kole a chci se potěšit pohledem na záplavu rozkvetlých květů, ale ouha-strom nikde. Celý prostor perfektně uklizený, nezůstaly ani piliny, jen nízký pařez, kterého už si dneska v trávě ani nevšimnete. Prostě precizní práce. A zůstávají otázky.
Komu ten strom vadil?
Připadal někomu zbytečný?
Potřeboval někdo jeho dřevo, tak si ho prostě vzal?
A co ptáci, kteří se každoročně vraceli do jeho větví? Kam půjdou?
To se tady pořád kecá o ochraně životního prostředí, a skutek utek.
A tak jsem se pustila do vyšetřování.
A zjistila jsem, že se tomu prý říká jarní probírka dřevin.
To nepochopíte.
Přátelé, ten strom jsem obrečela.
Bylo mi, jako když umřel ten hodný děda, ke kterému jsem jako malá jezdila na prázdniny.
A pak mě napadlo, že by se měla spíš udělat jarní probírka nekalých úmyslů a špatných rozhodnutí. A soupiska nesmyslných předpisů a zlých lidí.
Určitě by na ní skončil i Ten, kdo krade stromy.
Související
-
Martina Adlerová: Uvést hlavu do klidu
Pamatujete na klasický chyták pro studenty autoškoly? Na stopce zastavíme tak, že uvedeme kola do klidu. Napadlo mě, že bych potřebovala do klidu uvést spíše svoji hlavu.
-
Martina Adlerová: Velkolepé myšlenky
Nesnáším velkolepé myšlenky. Moudré knihy se velkolepými myšlenkami jenom hemží. Jsem z toho unavená. A stejně to nefunguje.
-
Martina Adlerová: O vlcích a lidech
Konec světa prý nastane, až bude člověk člověku vlkem. Vážně? Já fakt nějak nevím. To by přece byla paráda, kdyby se lidé chovali jako vlci, ne?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
