Martina Adlerová: O vlcích a lidech
Konec světa prý nastane, až bude člověk člověku vlkem. Vážně? Já fakt nějak nevím. To by přece byla paráda, kdyby se lidé chovali jako vlci, ne?
Tak za prvé: Vlci jsou věrní. Vybírají si své druhy na celý život.
Za druhé: Žijí rodinným životem a ve smečce se navzájem podporují.
Za třetí: Dělí se o kořist.
Za čtvrté: Jsou příkladní rodiče a o své potomky se vzorně starají. Například je učí, jak se chovat, co je správné, a co ne. V životě by je nenapadlo odložit své děti k počítačům a mobilům, a nechat je vyrůstat jako dříví v lese.
A za páté: Jsou hraví do vysokého věku a projevují smysl pro humor.
Uběhnout maratón bez tréninku jim připadá jako dobrý nápad. Zábava na jedno odpoledne.
Navíc jsou hezcí, atletičtí, sportovního vzhledu a jiskrného oka.
Z výše uvedeného je jasně patrné, že vlkům značně křivdíme.
Tak jaké zvíře vybrat, aby dobře splňovalo požadavky na bezcitnou šelmu, která zabíjí pro zábavu a nebere ohledy na nic a na nikoho?
Krysa? Kosatka? Rosomák? Žralok? Aligátor? Řekla bych, že ne.
Jelikož nám vyhynuli dinosauři (o kterých stejně víme prd), nemůžeme už nic svádět ani na toho chudáka jménem Tyrannosaurus Rex. Z celé živočišné říše bylo záměrné zlo dosud prokázáno pouze u predátora všech predátorů, a tím je člověk.
Takže to rčení budeme muset trochu poopravit: Konec světa zřejmě nastane, až bude člověk člověku člověkem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
