Martina Adlerová: Nakupování
Moc by mě zajímalo, jak a kdy se stalo, že proces nakupování byl zařazen na listinu společenských, ne-li dokonce volnočasových aktivit…
Vždycky to přece bylo něco, co je nutné občas absolvovat, aby člověk nezemřel hlady: Koupím mléko, chleba, sýr a brambory… a pak hajdy domů.
Nebo ne?
V učebnicích angličtiny pro základní školu se už nakupování prezentuje jako zábavná činnost, něco jako sbírání pokémonů, hraní počítačových her nebo jízda na elektrické koloběžce.
Bylo to tam zařazeno Mezinárodní úmluvou pro lidská práva? Zmiňuje se o tom Ženevská konvence, nebo kdo to rozhodl?
Takzvané šopování se dokonce někdy staví na roveň sportovní nebo meditativní činnosti, která nám prý má vyrábět hormony štěstí.
Nevím.
Za mého dětství bylo těžké přimět například pubertálního bratra, aby došel do obchodu pro něco jiného než pro gothajský salám. Výběr bot nebo dokonce nového oblečení býval pro mladé jinochy utrpením, ne-li trestem.
Dneska je to ovšem zábava, mladí lidé si dávají dostaveníčko ne u řeky, ne v parku, ale v Ócéčku. V překladu do obecné češtiny to znamená obchodní centrum.
Mají tam všechno po ruce.
A kdyby je to třeba spolu nebavilo, můžou si pro zlepšení nálady něco koupit, třeba stylovou bundu, trendy mikinu nebo značkové triko. Popřípadě slupnout pizzu a pak si dát drink.
A když už je šopování u konce, co potom? Hajdy domů?
Nikoliv, hurá o patro výš, na popcorn a do multikina!
Spojit příjemné s příjemným.
Kdo teď ale přinese domů chleba a mlíko, to fakt netuším.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
