Martina Adlerová: Chyba
Nedávno jsem procházela jednou ze škol, které navštěvuji v rámci své profese, a jak to obvykle dělávám, začetla jsem se do nápisů na stěnách.
Kromě běžných příkazů jako Přezouvejte se v šatně, Neběhejte po chodbách a Dbejte nařízení služby mě zarazil jakýsi kvíz, který se vinul školou v podobě šipek jako červený had a začínal: Hádej, kdo jsem?
Pokyn s číslem jedna zněl: Najdi mě!
Jsem od malička hodně hravá, a tak jsem se nenápadně pustila do hledání. Další červená, číslo dva, na schodišti do sklepa: Jsem důležitá. V tu chvíli mě napadlo, že jde nejspíš o uklízečku, ale kvíz pokračoval. Odkaz na číslo tři u kuchyně: Pomáhám ti dělat pokroky. „Takže pedagogická asistentka?“
Další nápis u kabinetu zeměpisu: Neboj se mě! Tohle zavánělo spíš rozezleným školníkem, ale co ten předchozí ženský rod???
Nic, pokračuju dál: číslo čtyři u výtahu: Posouvám tě dál. Co??? Takže je to výtah?
Teď už jsem se cítila jako štvanec, v očích lesk, s bušícím srdcem hledám číslo pět, dveře do dílen a na nich nápis: Patřím k životu.
„Že by sex?“ napadlo mě nesmyslně.
Letím ke vstupním dveřím, číslo šest: Nejsem tvůj nepřítel.
„Tak já už nevím, školní inspekce?“
Vyčerpaně dohledávám poslední číslo: sekretariát, a hned mě napadá: „Že by to byla paní sekretářka?“
Číslo sedm: Jsem tvoje kamarádka.
Byla jsem totálně v koncích.
A výsledek? Kolik z vás si tiplo?
Přátelé, nebudu vás už déle napínat. Na dveřích ředitelny se skvěl velký červený nápis: Jsem chyba.
No a já myslela, kdovíco za poznání mě na konci nečeká.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
