Ivan Mls: Věrnostní aplikace

Zkrátka a dobře, jednoho dne jsem dospěl k závěru, že standardní slevové akce v obchodech mi nestaří a chci něco víc. To, co má běžně spousta lidí kolem mě.

Od té doby už nečiním nejapné poznámky na automatizované otázky pokladních v supermarketech: „Máte aplikaci?“ ale svědomitě tahám z kapsy mobil, listuji v galerii a vyhledávám příslušnou zákaznickou kartu, abych ji odpípl a získal tak výhodu poskytovanou laskavým obchodníkem.

Bláhově jsem se domníval, že to mně i obchodníkovi, kterému jsem svěřil pár svých osobních údajů, bude stačit. Hluboce jsem se mýlil. Co obchod, to jiná aplikace, co aplikace, to jiný způsob připisování věrnostních bodů či kreditů, aktivování či neaktivování výhod, bonusů a prémií.

Abych to zkrátil: zpočátku jsem aplikace otevíral po každé notifikaci, která mi vyskočila na displeji tabletu či telefonu a snažil se nějak reagovat, přehraboval jsem se v nabídkách, které, jak mi mí obchodníci píšou, jsou vytvářené speciálně pro mě. Postupně mě to přestalo bavit.

Zkrátka a dobře, nepřistoupil jsem na hru, že nakupování je raketová věda, kdy musí být člověk neustále v pohotovosti a věnovat aplikacím trvalou pozornost, aby mu šmankote, něco neuteklo.

Na pokladnách tak sice pípám dál, ale skromně se spokojím s tím, co mi laskavý obchodník sám nabídne levněji bez nějakého dalšího klikání.

A v jednom jsem taky zůstal neoblomný: I po automatických pokladnách stále vyžaduji papírové účtenky. Vím sice, že bych je mohl mít v aplikaci, že je to hříšné plýtvání, že se na mě planeta kvůli tomu hněvá, že kvůli mým papírovým účtenkám kdesi v Brazílii vykácí hektary deštného pralesa, ale já to nějak přetrpím. Přeji hezký, nákupní den!