Ivan Mls: Zázračné léky
Mám pocit, že dělám velice málo pro své zdraví. Tedy ne že bych se nesnažil hýbat. Také konzumuji zeleninu a ovoce, vyhýbám se „fastfůdům“ a potravinám, jejichž složení evokuje spíše produkt chemického než potravinářského průmyslu, nekouřím a snažím se hovořit slušně jako Mirek Dušín. Ale to je asi všechno málo.
Protože když si pustím televizi, tak z reklamních bloků, do kterých, nevím proč, neustále vkládají nějaké filmy a pořady a plynulý tok reklam tak přerušují, se dozvídám, že mám převeliké mezery.
Nevyužívám totiž možnosti doby. Neboť o mé zdraví se spolehlivě postarají různé pilulky, kapsle, kapičky, kapky, gely a mazání. Jak jednoduché. Fungují rychle a spolehlivě, takže je stačí spolknout, vypít či se jimi namazat a veškeré problémy a chmury zmizí jako mávnutím kouzelného proutku.
Bolesti hlavy se můžeme jen smát, skládání uhlí přežijeme bez rozbolavělých zad, poličku přišroubujeme jedním vrzem, aniž by nám prsty na rukou zkroutila podagra, zlobivým klukům ze sousedství elegantně vyšplháme na strom pro uvízlý míč nebo vyrazíme s vnuky na trampolínu.
Také s nudlemi u nosu, smrkáním, kašláním a škrábáním v krku se dá zatočit natošup, což je aktuální zvlášť teď, v zimním období.
Zázračných preparátů jsou mraky a lidi na to asi slyší. Jak říkávala babička, proti gustu žádný dišputát. Ale všeho s mírou – nedávno mě totiž docela pobavila reklama na jeden zaručený přípravek proti průjmu, zácpě a nadýmání. Nevím jak vy, já mívám buď jedno, nebo druhé. Ale všechno tohle dohromady? Raději nemyslet…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
