Budějický zvony do spánku mi buší – písnička, kterou si Pavel Žalman Lohonka vybral na konec jihočeského vzpomínání
„Písničky mě provázely už od útlého věku. Rodiče nám dětem často zpívali a můj děda byl muzikant. Hrával s venkovskou kutálkou a mě často brával sebou. Pak přišla škola, učňovská léta, trampování, vojna a po vojně jsme založili Minnesengry.“
Jaro s sebou přinese životní jubileum Pavla Žalmana Lohonky, velké osobnosti českého písničkářství. Tento Jihočech se totiž narodil 20. března před osmdesáti roky v obci Pohůrka, která je dnes částí Českých Budějovic.
Do dějin českého folku se zapsal nejprve jako výrazný člen legendární skupiny Minnesengři, která v budějovickém rozhlasovém studiu natočila nestárnoucí písničky Kdyby tady byla taková panenka, Nezacházej, slunce, Venkovanka a další.
Od osmdesátých let je vůdčím členem kapely Žalman & spol., s níž si zazpívá při svých letošních narozeninových koncertech vedle jiných takové hity jako Divokej horskej tymián, Jdem zpátky do lesů nebo Ráno bylo stejný.
Když Pavel Žalman Lohonka navštívil vskutku nedávno studio Českého rozhlasu České Budějovice v ulici U Tří lvů, kde dřív natočil mnoho písniček a kde měl také svůj pořad, tak šel svým způsobem domů.
A ta březnová návštěva vyústila ve vzpomínání před mikrofonem pro cyklus Jihočeši, které na přání protagonisty pořadu zarámovala písnička Budějický zvony skupiny Žalman & spol.: „Budějický zvony do spánku mi buší, všechny koně zbitý ve mně trhají, všechny koně zbitý ve mně trhají. Tak ta písnička vznikla, když jsem se odstěhoval do Prahy a tesknil po Budějcích.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
