Martina Adlerová: Slova vyňatá
Slova vyňatá. Kdo by je neznal. Dnes se jim říká vyjmenovaná, a seznámil se s nimi úplně každý, kdo prošel základní školou. A leckoho dokážou pěkně potrápit.
V poslední době si uvědomuju, že žiju jakoby v jejich zajetí. Hlavně těch po „vé“.
Pořád někomu vykám, dávám si vysoké cíle, občas vyju na měsíc, výskám, zvykám si a žvýkám. Vydra a výr jsou moje oblíbená zvířata, a vyžle, jakožto vyhublé mládě čehokoliv, se v naší záchranářské domácnosti objeví každou chvíli. Povyk spustím, kdykoliv se ocitnu ve výhni, ať už se jedná o velké letní vedro nebo přeneseně třeba nakumulování pracovních povinností.
A slova s předponou vy, vý? V týdnu je třeba vydělávat, vypočítávat, vystupovat, vyučovat a občas se pokusit vyspat.
O víkendu musím vyprat, vyluxovat a vytřít, vyřídit maily a vytřídit lednici. Vyskládat prádlo, vyčistit auto, vykydat kočičí záchody, vybrat schránku, vyleštit zrcadla a vyklepat koberce.
Místo toho všeho bych ovšem nejradši najela na úplně jiný mód:
Nejdřív vytunelovat banku, potom vyrozumět blízké, a nakonec se vylodit na pobřeží. Nejlépe mého vlastního ostrova. Jenže tam bych si zase musela osvojit slova jako vylézt, vykopat, vypěstovat, vybudovat, možná dokonce vyřezat, vylovit a vystřelit,- a to bych tedy opravdu nerada.
A tak se pokorně vracím zpět, k výrazům jako vykoupat, vyvenčit a vyvětrat. Je to přeci jenom bezpečnější.
Nechci se dostat nikam blízko ke slovům vypít, vysklít a vyhořet.
Související
-
Martina Adlerová: Moje předsíň
V poslední době hodně myslím na svou předsíň. Je samozřejmě virtuální, silně idealizovaná a s největší pravděpodobností nikdy nevznikne, ale její vizualizace vypadá takto:
-
Martina Adlerová: Kočka v podpaží
Moje kolegyně Olga má zelené oči. Pracujeme spolu už rok, a všimla jsem si teprve nedávno. A jako se psi podobají svým majitelům, nebo naopak, je to tak zřejmě i u koček.
-
Martina Adlerová: Kdybych se nebála
Podle některých řídí naše cesty Bůh a podle jiných naše vůle. Podle mě je to velmi často strach, co určuje naše kroky. A kdyby tu nebyl? Co by se změnilo?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
