Martina Adlerová: Vůně léta
Že má léto svou vlastní vůni, ví asi každý. Ale pro každého je ta vůně něco trochu jiného.
Pro někoho je to levandulové políčko a pro jiného kytice lučního kvítí. Pro někoho čerstvě upečená pizza a pro jiného buřty, pečené nad ohněm. Pro cestovatele to nejspíš bude vůně dálek a pro zapřisáhlého chalupáře vůně čerstvě posečené trávy.
Mnoho dětí považuje za vůni léta zralý meloun, možná ještě v kombinaci s jahodovou zmrzlinou a cukrovou vatou.
Jiná je vůně léta pro lidi, a jiná pro zvířata. Pro naše kočky je léto spojeno s vyhřátým senem, ve kterém se mohou dosyta vyválet. A pro naše psy to nejspíš znamená bahenní zápach venkovských rybníků, kam mají v létě dovoleno skákat.
A já mám vůni léta spojenou s cigaretovým kouřem.
Vím, zní to divně, ale v dětství jsem hodně času trávila na maloměstském koupališti a tam se ještě v té době mohlo normálně kouřit. A hodně dospělých si tam také pravidelně zapálilo. Jelikož pocházím z nekuřácké rodiny, setkala jsem se s cigaretovým pachem právě jenom tam.
Čichové vjemy se nedají vymazat. Takže doteď, když mě někde nečekaně ovane cigaretový dým, cítím zášleh letního dusna, chlorovanou vodu a v pozadí křik hrajících si dětí. Zcela proti všem zásadám: první dotek cigaretového kouře vnímám jako prázdninovou pohodu. Hned je mi fajn.
No, a pak věřte tomu, že kouření škodí zdraví…
Související
-
Martina Adlerová: Slova vyňatá
Slova vyňatá. Kdo by je neznal. Dnes se jim říká vyjmenovaná, a seznámil se s nimi úplně každý, kdo prošel základní školou. A leckoho dokážou pěkně potrápit.
-
Martina Adlerová: Moje předsíň
V poslední době hodně myslím na svou předsíň. Je samozřejmě virtuální, silně idealizovaná a s největší pravděpodobností nikdy nevznikne, ale její vizualizace vypadá takto:
-
Martina Adlerová: Kočka v podpaží
Moje kolegyně Olga má zelené oči. Pracujeme spolu už rok, a všimla jsem si teprve nedávno. A jako se psi podobají svým majitelům, nebo naopak, je to tak zřejmě i u koček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
