Jiří Březina mladší: Rukavice
Nastává sezona rukavic, těch ponožek na ruce, což člověka přinutí k zamyšlení. Obzvlášť tedy, když se pokouší najít ty, které nosil loni.
Rukavice si sice kupujete po dvou, a přesto vám po čase zbyde jen jedna. Třeba my máme doma docela velkou papírovou krabici plnou osamělých rukavic. Každá je jiná – jedna barevná, druhá černá, další je bez prstů a někde se mihne dokonce nefalšovaný palčák. A všechny mají jedno společné: nemají parťáka. Své druhé já, bez kterého ztrácejí smysl.
Kam ty rukavice mizí? Jestli se ponožky podle pověstí schovávají do bubnu pračky, rukavice si musejí najít jiný úkryt. Možná zalézají do hlubin kapes a batohů, kde čekají na jaro. Nebo utíkají za lepším životem, třeba k sousedovi, který má stejný problém – jenže opačnou rukavici.
A to vůbec nemluvím o rukavicích dětí. Ty mají talent zmizet hned první den a nejpozději při první sněhové koulovačce. Naštěstí aspoň naši kluci jsou takoví, že si každá jejich ruka osvojí jednoho sirotka a neřeší, že spolu barevně ani tvarem neladí.
Asi bych si z nich měl vzít příklad. Můj rukavicový problém by se tím vyřešil
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka