Antonín Pelíšek

A zase jsou tady. Hřiby, lišky, klouzci, syrovinky, prostě houby, houby, houby, ty já mám rád. Tak zpívala s recesí hudební skupina Saze v písni Žalm šťavnatky panenské.

V osadě, kam jezdím na chalupu, máme zase po roce radostnou událost. Počátkem května se v rákosí návesního rybníka narodila místní divoké kachně mláďata.

Na zahradě mi roste třešeň. Z malého stromku, který se nechal zprvu otrhat ze země, pak z krátkých štaflí a nakonec jedině šplháním do větví, je dnes pořádný macek.

Tak konečně došlo na slova mých rodičů, co zažili válku. Žádné jídlo se nemá vyhazovat, nikdy si nebrat půjčku na věci, na které nemám, a neplýtvat energiemi.

Zas je tu, jaro je tu… zpívá Lucie Bílá v chronicky známém hitu, který mě napadá pokaždé, když začínají rozkvétat stromy. 

Před několika lety vyšel v novinách inzerát: Nabízím levné skoro bezúdržbové klimatizační zařízení pro chlazení zahrady a obvodových zdí domu.

Národnímu památkovému ústavu v Českých Budějovicích se podařil počin, ze kterého bude mít radost nejeden Jihočech. Vydal knížku o návesních kaplích, které zdobí krajinu.

Připomenu si tu atmosféru pokaždé, když jdu v Českém Krumlově po lávce nad Vltavou. Vpravo hučí jez a na konci se chodník prudce svažuje do Široké ulice s bývalým mlýnem.

Měl jsem zase jednou štěstí. Cestou od zastávky trolejbusu mě jen náhodou nepřejel cyklista. Oba jsme využili trasu, která je chodníkem pro pěší a cyklostezkou zároveň.

Už máte nakoupeno? Ta otázka mě napadá v době adventní, když vidím v obchodech dramatické obličeje řidičů nákupních vozíků, jak tlačí svou káru vstříc vánočním svátkům.